Toto je mé tělo a má krev

Večeře Páně je mimořádnou událostí, ať ji slavíme jakkoli často a jakýmkoli způsobem. Tato mimořádnost ovšem není dána formou, ale jejím významem a přínosem. Chceme-li zažít pravou hloubku této slavnosti, nezbývá než neustále promýšlet, co Ježíš myslí, když o chlebu říká, že je to jeho tělo, a o vínu, že je to jeho krev.
Svátosti

Mateřství až na dno

„Tati, prosím tě, přijeď. Jenom na jeden večer, na jednu noc. Moc prosím. Já už nemůžu…“ Sotva ji slyšel. Obě děti strašně křičely. Přijede. Zítra ráno zase odjede do práce, zpátky do svého města. Simona se sesula na podlahu a po tvářích jí tekly slzy.
Rodina – příběhy

Naděje pro zkrachovalce

Ve svatováclavské trestnici Na Zderaze v Praze působil v 19. století katolický kněz a reformátor vězeňství Josef Řezáč. Jeho péče o uvězněné zločince zjednodušeně řečeno vypadala tak, že se pokusil oddělit od sebe vězně kající od nekajících. Těm prvním se intenzivně věnoval duchovně i pedagogicky, ty druhé ponechal přísnému dozoru v naději, že i oni k pokání dojdou. Ze zkušenosti pochopil, že s nekajícím se člověkem nelze pracovat. Stejnou zkušenost udělali duchovní před ním i po něm (nejen ve věznicích) a podobnou praxi nacházíme i u postav vykreslených v Bibli a známe ji i z naší praxe. Ale protože výjimky vždy potvrzují pravidlo, i v Knize knih se dočítáme o lidech, kteří k pokání dospívali velmi dlouho a u některých se o něm nedozvídáme vůbec nic. Přesto ale všichni měli naději v Bohu začít znovu.

Boží království v moci

Mk 9,1 Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království přicházející v moci.“
Hovory nad Biblí