Mýlit se je lidské. Tuto „poučku“ míváme racionálně zvládnutou a jejím prostřednictvím se mnohdy snažíme povzbudit jiné. Horší to ale bývá, když (si) máme přiznat naše vlastní chyby a omyly. Když je ohrožena naše vnitřní rovnováha, obraz, který máme sami o sobě a který o nás mají jiní. Tehdy se místo vzletných frází do popředí dostávají nejrůznější pocity a nevědomé zautomatizované vzorce našeho jednání. A mýlit se je najednou něco, s čím bychom nejraději neměli nic společného.

Ačkoliv se situace v posledních letech mění, stále mám pocit, že jeden z největších hříchů, které můžete v církvi udělat, je se rozvést. Když jsem se v roce 2012 rozváděl já, pocítil jsem to dost tvrdě. A i když jsem v Boha stále věřil, měl jsem pocit, že se mnou skočila nejen církev, ale i On, a že už nikdy nebudu moct sloužit.

PARALELNÍ SVĚTY - Kde žiju své skutečné já?

Může se člověk, který vyznal Krista, ale později jej zapřel, znovu vrátit?

Z letadla jsem vystoupila do zamračeného deštivého rána a překvapilo mě, jaké vedro je, i když prší. Poprvé jsem se ocitla v Nepálu a vůbec v Asii – a chaos ve frontách a cizí jazyk kolem mě značil jenom malé předznamenání kulturního šoku, kterým jsem si měla projít.

Jak se modlit?

Můj šéf je zkrátka velice rozumný partner pro řešení průšvihů svých lidí

Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu, nebo je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.“ Lk 17,20–22