Varování máme dost, ale přesný čas výbuchu beztak nevíme

Rabín Kushner říká, že jedenácté přikázání zní: Neboj se! Má pravdu, protože Boží přikázání nás chrání a pomáhají nám mnohem více, než nás omezují

Je to už více než rok, kdy do našich životů vstoupila se vší razancí pandemie. Slovo, které jsme do té doby vnímali jako heslo z naučného slovníku, se najednou stalo naší každodenní realitou.

Pravé upokojení mysli naučil jsem se hledat v Bohu

Svědectví Tomáše Trávníčka

Slovu „vyvolení“ se dle mého soudu žel přihodilo to, co C. S. Lewis označil za „pokažení slova“ (viz kniha K jádru křesťanství). Článek bratra Pavla Hoška považuji za zdařilé přeznačení tohoto biblického pojmu. Při promýšlení tématu vyvolení a četbě článku jsem byl překvapen otázkou, proč mi zní vyvolení poněkud nevlídně až podezřele. Některé důvody zmiňuje kolega Hošek, jiné jsem si musel nově pojmenovat.

Nezbývá než žasnout, v němém úžasu si zakrýt ústa a mlčet. Do našich úvah a smělých tezí o vyvolení a povolání přichází Hospodin jako ze smrště a klade nám podobné otázky jako kdysi Jóbovi:

Chtěl bych se nad otázkou vyvolení zamyslet trochu jinak, než je obvyklé. Nemůžu se zbavit dojmu, že téma vyvolení působí mezi křesťany spíš zmatek a rozdělení než radost a vděčnost. Nebereme to za šťastný konec. Z Božího vyznání lásky jsme udělali neosobní teorii, kvůli které se hádáme. Vzájemně se podezíráme, že s naší vírou není něco v pořádku, když se neshodneme na stejné definici vyvolení. Z nauky o vyvolení jako by se stal chemický vzorec, teoretická odpověď na teoretickou otázku. A prubířský kámen pravověří.