Slovo. Byl nám dán dar slova. Jak s tímto darem ale nakládáme? Jak se nám daří využívat tohoto daru k blahu druhých a k uctívání Boha, jímž nám byl dán? Rád bych poukázal alespoň na zlomek toho, proč je podstatné, lidově řečeno, držet jazyk za zuby a následovat výzvu apoštola Pavla, kterou dává ve dvacátém devátém verši čtvrté kapitoly Listu Efezským: „Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší.“

Pozvánka na konferenci pro rodiny

Na konci šedesátých let minulého století pojmenovali a popsali Robert Rosenthal a Lenor Jacobson zvláštní jev. Vedl je k tomu objev, který učinili v experimentu na jedné základní škole. Ve stručnosti: Žákům rozdali testy a učitelům řekli, že se jedná o testy IQ a studijních předpokladů. Pak vybrali průměrné žáky, ale jejich učitelům řekli, že se jedná o žáky nadprůměrné. Učitelé k nim najednou začali přistupovat jinak – věnovali jim více pozornosti, povzbuzovali je, často je chválili. Toto chování vyvolalo v daných žácích sebedůvěru, dodalo jim motivaci – a následně opravdu vedlo k tomu, že začali dosahovat nadprůměrných výsledků. Princip sebenaplňujícího se proroctví, tzv. Pygmalion efekt, platí u lidí všeobecně – vyskytuje se i na pracovišti a v jiných kolektivech nezávisle na věku.

Kdykoliv se objeví nová technologie, pokulhává za ní gramotnost. Lidem chvíli trvá, než se naučí s danou novinkou žít. A někdy je ta chvíle dlouhá. Zpravidla se totiž projeví nejdřív přínos nových technologií, až později jejich slabiny, úskalí a nebezpečí.

Video upoutávka na říjnové číslo časopisu Brána na téma přátelství

Žijeme v informačním a mediálním věku. Od rána do večera na nás dorážejí údaje, pozvánky, nabídky a slogany. Protože jsme vystaveni vodopádu vět, přikládáme jejich slovům čím dál menší váhu. Jako by stále někdo všude kolem chrlil chuchvalce slov. Aby získal voličský hlas. Aby prodal podezřelý výrobek, politické přesvědčení nebo mystickou vizi. Aby vymámil z lidí členské příspěvky.

Nestihl jsem ale ani zmáčknout zvonek, když se hned za mnou ozvalo skřípění brzd.

Jan 14,16–18: ...já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.