• Hlavní stránka
  • Články
  • Archiv
  • iNform
    • Kalendář akcí CB
  • Hudba
  • Pexeso
  • Předplatné
  • Kontakty

Aktuální tištěné číslo

  • Boží vůle - co po mně chceš, Bože?

Inzerce

Pokud připravujete zpěvníky nebo na vašich shromážděních promítáte slova písní na zeď, možná vás zaujme nový program jménem Straw Lumen, který je vytvořený právě pro tyto účely.

Rubriky

  • Téma
  • Slovo
  • Rozhovory
  • Reportáže
  • Rodina – příběhy
  • Věda
  • Hovory nad Biblí
  • Glosy
  • Ohlasy čtenářů
  • Kultura
  • iNform
  • Novinky
  • Ohlasy
  • Ježíš byl tesař
  • Diskuse

  • Hlavní stránka
  • Články
  • Archiv
  • iNform
    • Kalendář akcí CB
  • Hudba
  • Pexeso
  • Předplatné
  • Kontakty

Nevidím... ale slyším

Od Eva Čejchanová 10. 2. 2019 Komentáře

Středisko pro zrakově postižené je schované za portálem dveří jednoho z domů staré Prahy. Dvě nevelké místnosti, při kterých na příchozího hned po otevření dveří dýchne útulno.

Nejprostornější stěnu větší místnosti tvoří netypická knihovna. Jsou v ní totiž převážně krabice. Teprve na konci regálu, úplně dole, jsou knihy. První Královská, Druhá Královská, Jób… je tu skoro celá Bible. V mohutných svazcích svázaných do pevné vazby, na jejichž stranách při otevření na první pohled není nic. Teprve ten druhý odhalí množství vyvýšených bodů a prohlubní. Bible v Braillově písmu je jednou z knih, které si lze ve středisku vypůjčit nebo i zakoupit.

Jana Červeňáková prochází police. V krabičkách jsou nahrávky připravené k distribuci klientům, ty prázdné čekají na další čísla časopisů, protože aktuální právě odešla. Anebo knihy – na kazetách, cédéčkách, kdo si pošle flash disk, tak i na něm. Jako slepecká zásilka jdou poštou zdarma, zabalené ve speciálních obalech, které středisko dostalo začátkem 90. let darem z bývalého NDR. Byly už používané, přesto dál vděčně slouží další roky a desetiletí.

Celou tu dobu byla Jana Červeňáková u toho. „Boží vedení člověk většinou pozná až zpětně. Když se dívám na svůj život, tak vidím, že sem byl nasměrován,“ vzpomíná. K nevidomým se dostala v roce 1971 v podstatě „náhodou“, když při přerušeném studiu hledala brigádu u dětí. Jedno jakou. Tahle byla u nevidomých. Ve škole pro nevidomé v Praze na Hradčanech se naučila Braillovo písmo a od zrakově postižených už za těch 47 let neodešla. Naopak – přitáhla k nim i svoji rodinu. Nešlo vždycky pomáhat oficiálně, ale touha umožnit nevidomým přístup ke křesťanské literatuře jí a jejím přátelům ležela na srdci celou tu dobu. „Vystřídalo se tu hodně dobrovolníků, z jedenácti hochů na náhradní vojenské službě dokonce tři u práce s nevidomými zůstali.“

Jana Červeňáková

Dostáváme se do druhé, menší místnosti. V jednom rohu je odzvučený koutek na nahrávání. V současné době vzniká ovšem většina nahrávek v domácím prostředí. Mezi nimi například evangelický časopis Český bratr. Klienti si ho vyžádali. Nebo křesťanské knihy, třeba oddychové. V poslední době zaujaly povídky manželů Javornických. Ale titulů je v nabídce na 350. Nedá mi to, abych se nezeptala. „Časopis Brána? Ten připravujeme – stejně jako dalších devět titulů křesťanských časopisů a řadu titulů knižních – v digitální (elektronické) podobě. Lidé se ZP mohou text číst přes počítač či chytrý telefon pomocí hlasového výstupu. Texty čtenářům rozesíláme jako přílohu e-mailu nebo si je mohou po registraci stahovat přímo z našich webových stránek.“

Ve druhém koutě je tiskárna na Braillovo písmo. Vyjíždí z něj listy s vytečkovaným textem. „Denní čtení 2018…“ čte Jana, když bříšky prstů přejíždí po řádkách. „Tiskárna – to už jde samo, když je text připravený v počítači. Dříve se texty psaly na tabulce, později na Pichtově psacím stroji,“ vysvětluje a na ukázku ze šuplíku vytahuje kovovou destičku plnou malých okýnek, bodátko a slepecký papír. Za chvíli je slyšet zvuk propichovaného papíru. Ruční psaní Braillovým písmem začíná vpravo a každé písmeno se musí psát stranově obráceně, protože pro čtení je třeba hrbolky, takže se list musí otočit. S očima doširoka otevřenýma sleduji to umění.

Jako samostatná služba vzniklo Středisko v r. 1993 v návaznosti na různé aktivity, které se ale na různých místech pořádaly už v době totality. Mohou je využívat všichni, kdo mají problémy s četbou běžného černotiskového textu, bez ohledu na věk či příslušnost k některé z křesťanských církví. Nabídka se průběžně rozšiřuje – na začátku Braill, Bible, víkendová setkání (80. léta), zvukový časopis (1990), Denní čtení, Mana, zvětšený tisk, Český bratr… A nyní i průběžné zvětšování fondu zvukové či elektronické knihovny. Provoz střediska stojí v současné době především na práci dobrovolníků, finančně je zajišťován dary jednotlivců či křesťanských sborů, případně prostředky z nějakého grantu.

Více informací: Diakonie ČCE, Středisko celostátních programů a služeb (SCPS) – Středisko pro zrakově postižené (SZP). Webové stránky: szp.diakonie.cz. E-mail: szp@scps.diakonie.cz. Číslo účtu, kam lze poslat finanční dar: 3974329/0800.

Celá návštěva je pro mě jako vstup do jiné dimenze. Věci jsou tu vnímány jinak a jinak i fungují. Ale lidé jsou stejní, slepí jsme mnohdy my, kteří si myslíme, že vidíme. Kdybychom se opravdu rozhlédli, možná bychom ve svém okolí uviděli někoho, komu už oči neslouží a komu může být práce střediska obohacením. A možná i pravidelným zdrojem radosti. Ale jak říká Jana Červeňáková: „Jsou to rovnocenní partneři – v komunikaci, v přátelství, ve víře. Je třeba nejdřív hledat cestu k nim samotným, hledat osobní vztah. Pak teprve, možná, může přijít služba.“ To potvrzuje i Milena Dohelská, kterou s lidmi ve středisku pojí nejen zrakové postižení, ale především dlouholeté přátelství: „Přátelské vztahy jsou to, čeho si tu nejvíc cením. Ten milý osobní přístup. A nejen já. Když na setkání přijde někdo nevěřící, vždycky vnímá nejdřív atmosféru, a pak teprve to ostatní.“

Setkání lidí se zrakovým postižením a jejich přátel jsou totiž další důležitou aktivitou střediska. Dvakrát ročně se konají pravidelná víkendová setkání, v létě týdenní pobyt s vycházkami či výlety a duchovním programem. Letošní téma bylo „ Jako kapka v moři“ – o lidech z Bible, jejichž jméno není známé, ale jejich službu využívali mnozí. „Zdravím vás i já, Tercius, písař,“ jak je psáno na konci Pavlova listu Římanům. Hledím na duši střediska, Janu Červeňákovou, a na všechnu tu nezměrnou práci kolem. Je jako jeden z těch neviditelných, ale věrných služebníků v Bibli. Jen její práce je vidět. A hlavně – slyšet.

Téma 2018-11: Slepota - Na cestě k prozření
Sdílet na facebooku Sdílet na Twitteru

Aktuální tištěné číslo

  • Boží vůle - co po mně chceš, Bože?

Inzerce

Pokud připravujete zpěvníky nebo na vašich shromážděních promítáte slova písní na zeď, možná vás zaujme nový program jménem Straw Lumen, který je vytvořený právě pro tyto účely.

Rubriky

  • Téma
  • Slovo
  • Rozhovory
  • Reportáže
  • Rodina – příběhy
  • Věda
  • Hovory nad Biblí
  • Glosy
  • Ohlasy čtenářů
  • Kultura
  • iNform
  • Novinky
  • Ohlasy
  • Ježíš byl tesař
  • Diskuse
  • Administrace

© 2017 Rever Magazine Theme.