Evangelium není chirurgická příručka pro samouky, ale ukazuje nám, co je lepší.

Dostal jsem se nedávno do debaty, nakolik máme brát vážně, míněno doslova, to, co čteme v evangeliu. Upřímně řečeno, bylo by jednodušší dodržovat stovky příkazů a zákazů Starého zákona než to, co je napsáno v evangeliu. Hned se nám třeba vybaví výrok o svádění a vyloupnutí oka: „A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.“ (Mt 18, 9)

S takovými výroky je skutečně problém, protože si ještě dovedeme představit, že se podle nich zařídí někdo jako jednotlivec, ale už těžko by bylo únosné, aby se staly základem pro život společnosti. Naše oko nepatří konec konců jen nám samotným. Otec nemůže přijít domů z práce bez jednoho oka a vysvětlovat rodině, že už má jen jedno, protože pohlédl chtivě a chtěl věc poctivě vyřešit podle evangelia. Následkem takového činu by nejspíš o práci přišel, čímž by své poslání otce a živitele značně zkomplikoval.

Na druhou stranu necháváme mnoho věcí stranou, protože se přece myslí „jen obrazně“, jako by nebyly pravdivé. Žijeme v době, které se někdy trochu mlhavě říká post faktická doba. Bylo by asi přesnější říci, že se hodně lže (to se lhalo vždycky), ale vadí to méně než jindy. Stačí nepravdu opakovat dostatečně často a lidé si zvyknou. Vzniká tak obraz mluvčího, kterého nikdo „nebere doslova“, protože se předpokládá, že to „sám nebere vážně, takže si to máme takzvaně přebrat“.

Těžiště Ježíšova výroku je ale v závěru zmíněného verše: „Je pro tebe lepší…“ Evangelium není chirurgická příručka pro samouky, ale ukazuje nám, co je lepší. A říká nám to drsně, aby nám to došlo.