I když je sobota, vstávám už v pět. Jdu se pokusit upéct chleba, abych na „Zeliádu, Okurkiádu a Chlebování“ na Krupárnu nepřijela s prázdnou. Moc se mi nepovedl, ale pro případ, že by tam nebylo do čeho kousnout, ho přece jen beru s sebou.
Za širokým úsměvem Daniela Komrsky by málokdo tušil skoro třicet let neustálé bolesti. Velikonoční příběh o strachu, bolesti, spolehnutí se na Boha, vzkříšení i naději je i jeho vlastním příběhem.
V naší společnosti jsme neustále pod permanentním tlakem strachu. Z terorizmu, z imigrantů, z muslimů a nyní z šířící se virové epidemie. Co je podle vás příčinou této společenské atmosféry a co můžeme jako křesťané dělat, abychom strachu nepodlehli?
Zatímco jako rodiče pravděpodobně přistupujete k novému sňatku a nové rodině s velkou radostí a očekáváním, vaše děti či děti vašeho nového manžela nemusí být z nového vztahu vůbec nadšené. Pravděpodobně se budou cítit nejisté z nadcházejících změn a z toho, jak vše ovlivní vztahy, které s vámi, jako rodiči, měly doposud.
Rodina nevzniká instantně. To, že se dá skupina lidí dohromady a začnou žít v jednom bytě či domě, a začne se tomu říkat rodina, neznamená, že se všichni jako členové jedné rodiny cítí.
V kavárně začalo být živo. Jako vždycky po bohoslužbě. Karolína zamířila ke stolu. „Chceš koláč?“ zeptal se Radek na cestě pro kávu. Kývla. „Já chci taky,“ hlásil se Ládík, „pomůžu ti, tati“. Radek se na syna usmál. Tohle dítě je za odměnu, pomyslela si Karolína s vděčností. I za manžela, za Ládíka, za tu pohodu, kterou teď žije.
Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ (Lukáš 22,48)
Jidáš Iškariotský neodmyslitelně patří k velkému velikonočnímu dramatu. Ale kdo vlastně byl Jidáš a co ho vedlo k tomu, že zradil Ježíše Krista? Tyto i jiné otázky trápí mnohé věřící i teology odedávna. Pojďme se seznámit s mužem, jehož jméno se stalo synonymem zrady.