Když nastala válka

V lavici modlitebny sboru Jednoty českobratrské na Smíchově sedí šestiletý chlapec. Na stupínku zpívá pěvecký sbor: „Často sedám přemýšleje, slunce když jde k západu, kde se octnu zítra ráno? Rci, můj Bože, kde budu. Zdaliž budu v kruhu živých těšiti se svobodě…“ V té písni má rád, jak hluboké mužské hlasy rytmicky podporují melodii žen. Zpívá i jeho matka. Četným posluchačům v sále ta slova připomínají jejich vlastní obavy. Píše se totiž rok 1937, ze sousedního nacistického Německa znějí výhrůžky na adresu Československa a kolem českých řek, na kopcích a v pohraničí se horečně budují betonové obranné pevnůstky Československé armády. Co bude zítra? Musíme hájit svou masarykovskou republiku, svou svobodu! Bude válka? – Dnes vzpomínám. Ten chlapec jsem já sám.
Rodina – příběhy

Den za zdmi věznice

Areál před věznicí s ostrahou ve Stráži pod Ralskem se probouzí do nového dne, ale parkoviště už je plné. Za vysokou branou vedle vstupní budovy je živo – skupina mužů v tmavých montérkách a světle modrých „vaťákách“ se chystá na výjezd.
Reportáže

S čím vstupuji do konfliktu?

Naše životy jsou plné konfliktů s přáteli, rodiči, dětmi i bratry a sestrami. V jejich pozadí jsou často protichůdné touhy zaměněné za práva.
Slovo

Martin Luther by byl youtuber

YouTube už přestává být pro mladé. V USA vzniká „intelectual dark web“, lidé starší třiceti let na něm debatují o zásadních kulturních a filozofických tématech – o svobodě projevu, politické korektnosti, LGBT otázkách, technologiích a jejich vlivu na společnost.
Téma

Divadlo má být pravdivé

K herectví ho přivedl tatínek, profesionální krejčí a amatérsky herec, který se přátelil např. s Jurajem Herzem a hrál i v jeho kultovních filmech Petrolejové lampy nebo Morgiana. Brával své děti na divadelní zájezdy, kde Jan Vondráček „ochutnal vůni šminek“. K víře se dostal vlastní cestou, pokřtěn byl roku 1988 v jednadvaceti letech břevnovským farářem Aloisem Kánským.
Rozhovory