Je jistě dobrým trendem, že mnozí křesťané se snaží o dialog s příslušníky jiných náboženství nebo těmi, kteří se považují za ateisty. Tento trend otupuje různá napětí, která často vznikají z nedostatku komunikace a z toho plynoucích předsudků. Tento fakt by nás ale neměl vést k rezignaci na evangelizaci a už vůbec bychom si neměli vnutit názor, že přesvědčovat někoho o křesťanské víře je výrazem netolerance. Pochopitelně je třeba to dělat slušně, inteligentně, citlivě. Zároveň rezignovat na misii v rámci jakési falešně definované tolerance znamená vzdát se jádra křesťanství.

Tolerance je dnes považována bezmála za povinnou ctnost: Každý má právo na vlastní cestu; a nikdo mu nesmí diktovat, co má pokládat za správné. O druhém člověku je záhodno mluvit korektně, empaticky, s ohledem na bolavá místa… Tolerance je dnes ale i nedostatkovým zbožím: Už se nad námi nevznáší hrozba pronásledování ze strany státu, prosazujícího jedinou pravdu, tu svou. Západní společnosti se zato rozštěpily do názorových táborů, které si stojí každý za svým – a proti všem. Kudy se vydat? Máme se cvičit v toleranci? Anebo je za ní lhostejnost a ztráta pravdy? Co říká Bible?

Se závislými pracuji od roku 1994. Službu Teen Challenge jsme začali s vírou, že Bůh může závislé vysvobodit z jejich potíží, pokud jej začnou hledat. V průběhu služby se mnozí z nich setkali s Ježíšem a pozvali jej do svého srdce. Otázkou je, jak získávají trvalou svobodu. Je to díky zkušenosti znovuzrození, nebo díky učednickému procesu? Budu vám vyprávět dva příběhy.

Každý z nás se ve svém životě setkal nebo i setkává s nějakou formou závislosti bez ohledu na rozdíly v závažnosti a dopadech na náš život. Závislost na omamných látkách je bohužel jednou z těch, která má silný ničivý potenciál. Rozhodujícím vlivem je kombinace různých faktorů, které předurčují vyšší zranitelnost daného jedince vůči vzniku takové závislosti.

Stál tam a pořád se ještě vyděšeně třásl. Co to chtěl udělat?! Kolik chybělo? Vteřina? Pár centimetrů? Bože... jestli tam někde seš, tak mi, prosím tě, pomoz!!

Už od dětství má rád tabulky, zpěv i počasí. O tom, jak se dostal do zpravodajství televize CNN Prima News, mezi organizátory akcí pěveckého souboru Effatha i na cestu s Bohem vypráví Filip Smola s humorem sobě vlastním.

V Izraeli se lidé nedělí na věřící a nevěřící jako v Čechách. Lidí, kteří nevěří, je v Izraeli zhruba sedm procent a jsou to spíše agnostici – přesněji řečeno lidé, kteří se nehlásí k žádné církvi. V zemi, která je nábožensky tak aktivní jako Izrael, je těžké být úplný ateista. Izrael má 9 milionů obyvatel, z toho 7 milionů Židů a 2 miliony Arabů, převážně muslimů. Křesťanů je mezi Palestinci 150–200 tisíc. Na ty se především v křesťanských kruzích rádo zapomíná – s láskou ke starozákonním bratrům čeští křesťané zapomínají, že jsou tam z obou stran utlačovaní arabští bratři.

K čemu je v téhle době církev?