Modlitba ve formě rozhovoru s milujícím Otcem a jeho Synem i s Duchem svatým je veliký dar. Je pro mne velikou výsadou, že mohu v průběhu každého dne volat v jakékoli situaci, reagovat na jakýkoli přicházející podnět, kdy vnímám potřebu přinést ho před Boží trůn, či se jen dotazovat, jak mám dané situaci rozumět. Nejkrásnější chvíle prožívám v přírodě, kde mohu nahlas meditovat a hovořit, naslouchat a prosit nebeského Otce, který naslouchá a odpovídá. V Duchu svatém to je přirozené a snadné. Věřím, že modlitby v souladu se světlem přijatým od Pána do dané situace, jsou vyslyšeny, i když viditelný výsledek většinou hned vidět není. Modlit se v Duchu a pravdě je zcela bezpečné.

Má smysl se modlit? Odpoví mi Bůh? A jak má správná modlitba vypadat? Říkáš, že je to rozhovor s Bohem? Ale jak poznám, že ho slyším a že on slyší mě?

K rozdělení, o kterém tu budu mluvit, došlo během prvních let po sametové revoluci v našem sboru. Žel nebylo to rozdělení k užitku a růstu společenství. Bylo to rozdělení, kdy se početnější skupina mladých lidí včetně mne rozhodla opustit svůj domovský sbor kvůli rozdílným důrazům a výkladům biblických textů a pohledům na jejich aplikaci v životě křesťana, potažmo společenství.

V dávné době, kdy jsem začínal s advokacií, mě zaujal nápis, který visel v kanceláři jednoho zkušeného pana notáře: „Nikdy neříkej, že znáš nějakého člověka, dokud jsi se s ním nedělil o dědictví.“

Davida Nováka, předsedy Rady CB, se ptala Eva Macková

Diskuze

Video upoutávka

Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání.

Galatským 6,7–9