Asi nejznámější vánoční skladba Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby dnes nezní už jen v kostelích nebo na koncertech filharmoniků. Stále častěji se objevují lidé, třeba amatérští hudebníci, kteří se dopředu neznají, domluví se například na sociální síti a pak se sejdou a známý text zazpívají
V Praze už se několik let zpívá těsně před Vánoci mše na hlavním nádraží nebo na Kampě. A těsně před koncem roku 2019 taky (už podruhé) na střeše pražského paláce Lucerna.
Střecha Lucerny
Tisíc metrů čtverečních rozlehlý prostor na střeše Paláce Lucerna v centru hlavního města získal v roce 2014 do pronájmu pražský kavárník Ondřej Kobza, který už stojí za projekty jako Piana na ulici nebo poesiomaty (jukeboxy s poezií). Celá budova jinak aktuálně patří Dagmar Havlové, manželce Ivana M. Havla (bratra bývalého prezidenta Václava Havla). Kobza střechu zrenovoval, vybudoval železné zábradlí a v roce 2016 sji na pár dní otevřel veřejnosti. Lidé se na ni dostali poprvé po 95 letech. Střecha je každý rok pro návštěvníky otevřená stále víc dní a Kobza se celým projektem snaží podporovat komunitní život. Na střeše organizuje přednášky i další vzdělávací nebo osvětové aktivity a snaží se podporovat umění ve veřejném prostoru.
„Kde mám soprány? A alty?“ Dirigent Libor Sládek si kontroluje obsazení pěveckého sboru, který se sešel v samém centru Prahy, na střeše Lucerny. Sládek si stoupá na stupínek a ruce zvedá k zahájení asi nejznámější české vánoční skladby. Je jen pár hodin před koncem roku 2019. Na střeše stojí desítky amatérských zpěváků, cely sbor doprovází taky klavírista, dva trumpetisti a hráč na basu. Čtyři hlavní role si rozdělili profesionální zpěváci. Teplota ukazuje lehce nad nulou. Dirigent Sládek ale není ve vedení podobně náhodně složeného pěveckého sboru žádným nováčkem. Už třicet let organizuje 23. prosince akci s názvem Rybovka na Kampě, kde se podobně jako teď na střeše setkají lidé a společně si českou klasickou vánoční skladu zazpívají. „Mám Rybovku ráda a připadá mi bezva užít si to na dost netradičním místě,“ popisuje mi jedna ze sboristek Lenka Berková těsně před začátkem koncertu. „My už to zpíváme léta letoucí, asi 25 let. Známe pana dirigenta,“ vysvětluje její sestra Jana Brošová, proč obě ženy přišly i s dětmi. To už ale dirigent zvedá ruce k zahájení skladby a ozývají se první slova: „Hej, mistře, vstaň bystře.“ Zima není jenom mně
Jakub Jan Ryba (1765–1815)
Český hudební skladatel, který žil na přelomu 18. a 19. století, tedy klasicismu a romantismu. Sbíral lidové písně a sepsal je do sborníků. Působil jako učitel, například v Mníšku nebo Rožmitále. Svoji nejznámější skladbu nazvanou Česká mše Jeho nejznámější skladba je Česká mše vánoční. Jde o příběh aplikovaný na liturgii tradiční mše, vznikla v roce 1796. Ryba ji napsal česky, protože byl toho názoru, že „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající ani poslouchající“. I další svá díla psal s českým textem.
Zhruba po čtvrt hodině se poprvé přistihnu, jak si trochu podupávám, protože mi od nohou začíná být zima. Stačí se ale podívat na zpěváky, kterým jde často pára od pusy, nebo na klavíristu a dirigenta, kteří nemají (na rozdíl ode mě) žádné rukavice. Publikum celého koncertu jde napříč všemi věkovými generacemi, s rodiči často přišly děti a hudební zážitek přilákal i starší generaci. Někteří diváci taky občas přešlapávají z jedné nohy na druhou, aby zahřáli ztuhlé končetiny, jiní popíjeli svařák, který si koupili přímo na střešním baru. Další se občas k hudebníkům otočí zády a užívají si dechberoucí výhled na pražské Hradčany a Hrad, pomalu se osvětlující Petřín a to vše při krásném západu slunce.
„Na střechu Lucerny jsem se vydala poprvé a rozhodně nelituji. Neotřelý výhled na Prahu se skleničkou šampaňského a k tomu ty krásné a ryze české harmonie. A navíc jsem mezi hudebníky potkala spolužáka ze školy, kterého jsem dlouho neviděla,“ hodnotí koncert jeho posluchačka Kornélie Marečková. „Já se hudbě věnuji profesionálně, tak pro mě často není zatěžko být k slyšeným vystoupením i dost kritická, ale zpěvákům se podle mě povedlo nás posluchače zaujmout. Snad i díky tomu, že k Rybovce má každý Čech blízko, všichni zpívali opravdu s citem a od srdce.“ A koleda na závěr
Celý koncert trvá necelých 45 minut. Skladba příjemně plyne, mě osobně neruší žádný falešný tón. Možná je jen škoda, že hudebníci jsou méně slyšet, což přičítám i otevřenému prostranství, na kterém zpívají. „Budiž veleben, až na věky, amen, amen!“ S pomalým západem slunce dozněly i poslední tóny celé skladby a střechou Lucerny se nese dlouhý potlesk. Dirigent ale opět zvedá ruce, kývá na klavíristu a ten začíná hrát tóny koledy Narodil se Kristus Pán. To už se i dirigent otáčí k publiku a svými gesty vyzývá k tomu, aby se i z posluchačů stali zpěváci. Ti se postupně přidávají a za chvíli skladbu, se všemi čtyřmi slokami, zpívá poměrně velký sbor. Celý koncert zakončuje dlouhý potlesk. Někteří ještě na střeše zůstávají a užívají si výhled na osvětlené město, další už scházejí po schodech dolů a míří, stejně jako já, za teplem. Při odchodu si ještě všímám, že publikum bylo mezinárodní. Kromě češtiny je totiž v davu slyšet také angličtina, němčina nebo španělština.