Autor

David Beňa

Bible o přátelství

Přátelství je „hodnotou svého druhu“, napsal teolog Bonhoeffer z nacistického vězení příteli. „Na rozdíl od manželství nebo příbuzenství se netěší žádným uznaným právům“ ani není na rozdíl od manželství či státní moci založeno Božím přikázáním; přece však patří k člověku. Je jako „květy chrpy v obilném poli“, jako závan z říše svobody, jež obklopuje lidské povinnosti.

Bible o přátelství mluví zřídka, a když ano, pak jaksi mimoděk (výjimkou je kniha Sírachovcova z širšího kánonu některých církví).

Téma

Ježíš je radikál!

Když mě redakce časopisu Brána požádala, abych sepsal článek o radikálech v Bibli, celý den jsem s odpovědí váhal. Radikálové jsou mi nepříjemní. Je na nich pro mě cosi nesrozumitelného, umanutého, cosi nemilosrdného. Jak o nich psát?
Téma

TOLERANCE V BIBLI

Tolerance je dnes považována bezmála za povinnou ctnost: Každý má právo na vlastní cestu; a nikdo mu nesmí diktovat, co má pokládat za správné. O druhém člověku je záhodno mluvit korektně, empaticky, s ohledem na bolavá místa… Tolerance je dnes ale i nedostatkovým zbožím: Už se nad námi nevznáší hrozba pronásledování ze strany státu, prosazujícího jedinou pravdu, tu svou. Západní společnosti se zato rozštěpily do názorových táborů, které si stojí každý za svým – a proti všem. Kudy se vydat? Máme se cvičit v toleranci? Anebo je za ní lhostejnost a ztráta pravdy? Co říká Bible?
Téma

Duch synovství

„Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové, dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.“ (Římanům 8,15-17)
Slovo

Velikonoční meditace o strachu

Strach a úzkost nás provázejí od narození do smrti. Jsou to naše stíny – stíny v koutech pokojíků, pod schody sklepa, za harampádím na půdě, stíny nemoci, bolesti, bezradnosti. Pán Ježíš je také prožil, je v nich s námi…
Téma

Křest a jednota církve

Křest vždy v církvi představoval jednu z velkých rozdělujících otázek, ale také jedno z hlavních pojítek církve. Co lidé rozdělují, to spojuje Bůh.
Svátosti

Křest a církev

Křest do Krista nás staví do společenství pokřtěných. Do společenství našeho sboru, naší církve, do společenství jedné církve obecné napříč kontinenty a staletími, přes hranice života a smrti, ba i přes hranice mezi naším stárnoucím světem a budoucím stvořením.
Svátosti

Křest a Duch svatý

V Kristu se uskutečňuje spása. Koncentruje – a rozhoduje – se v něm Boží dílo od stvoření až po obnovu světa. Ale co by nám to bylo platné bez Ducha svatého!
Svátosti

Křest a víra

Křest je, podobně jako víra, čin lidský, a také Boží. To Bůh je dárcem víry a garantem křtu. To člověk věří Bohu a přijímá křest.
Svátosti

Náš život v karanténě

Ne, neocitli jsme se přímo v karanténě! K dnešnímu datu jsme, Bohu díky, doma všichni zdrávi a ani nikdo z našeho bezprostředního okolí se nepere s tou divnou novou chorobou. Ale zavření tedy jsme! Manželka, já, tři děti. Jako všichni v našem okolí, jako téměř každý v této zemi. A podle všeho ještě dlouho zavření budeme… anebo že by nás vláda pro změnu vyslala do ulic, abychom se vzájemně promořili? Kdoví.
Rodina – příběhy

Obraz křtu

V Kristu se stáváme součástí biblického příběhu. V Ježíši se sbíhají nitky starozákonních dějů a smluv, odrážejí se v něm izraelské předobrazy. A skrze něj se sbíhají, odrážejí, ztělesňují i v nás.
Svátosti

Křest do Krista

Na kříži byl Ježíš pokřtěn pro nás; ve svém křtu máme na jeho kříži podíl. Na kříži byl Kristus jedno s námi; ve křtu jsme my jedno s ním.
Svátosti

Křest v Ježíšově jménu

Křest v Ježíšově jménu nás ujišťuje, komu patříme, komu vděčíme za svůj život, v kom je náš život. V Ježíši, který byl pokřtěn pro nás.
Svátosti

Křest a křestní jméno

Jaké nesu křestní jméno? Jistě to, které mi vybrali rodiče při narození – protože se jim líbilo a protože mě už dopředu milovali. To, které jsem si u příležitosti křtu možná vybral sám – protože jsem jím chtěl Kristu vyznat lásku. Základní křestní jméno mi však dal Bůh sám: jméno „Otce i Syna i Ducha svatého“.
Svátosti

Křest a velké prohlášení

České slovo KŘEST pochází ze staroslověnského КРЬСТЪ (přibližně „krst“) – kříž, krucifix. To vyrostlo ze staroněmeckého KRIST – Kristus. Jako by dějiny řeči kázaly: z jednoho jazyka do druhého, od národa k národu, z generace na generaci… S křtem až k nám dorazila zpráva o Kristu ukřižovaném – o Králi národů.
Svátosti

Lituje Bůh, nebo nelituje?

Nu 23,19 Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží?
Hovory nad Biblí