Ležel na půdě jednoho starého domu mezi věcmi, na které celá léta, spíše desetiletí nikdo nesáhl. Zapomenutý, zaprášený, tichý. Víc než stoletý svědek jedné války a jedné hluboké a pevné víry. Deník. „Pane, buď mojí silou,“ píše se v něm. Josef Šťastný z Vickovic, syn kazatele Jana Šťastného, mladý otec dvou dětí, člen Svobodné reformované církve (dnešní Církve bratrské), naplnil jeho stránky každodenním svědectvím o prvních měsících války. Té, o které si všichni vojáci na frontě i jejich rodiny daleko od nich mysleli, že skončí do Vánoc. Války, která nejenže do Vánoc neskončila, ale později dostala název velká – a ještě později, když se rozhořel další, ještě horší válečný konflikt podobných rozměrů, se do historie zapsala jako první světová. Války, která na čtyři roky vzala rodinám 70 milionů otců a synů, z nichž 10 milionů už se nikdy nevrátilo. Stránky deníku však přináší svědectví nejen o době velkého utrpení, ale i velké Boží síly. Jsou svědectví, která by neměla zůstat tichá. Toto je jedno z nich. Z originálního rukopisu ho pro časopis Brána přepsali potomci rodiny Šťastných.

„Milovaní, prosím vás jako cizince a přistěhovalce: zdržujte se tělesných žádostí, které vedou boj proti duši; veďte dobrý život mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, uviděli vaše dobré skutky a oslavili Boha v den navštívení.“ 1Pt 2,11

Od čelní srážky nás dělilo několik málo vteřin.

Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: „Jdi, sečti Izraele a Judu!“ 2S 24,1

Jsem blázen kvůli své lásce – k Bohu, ale i k planetě, kterou nám daroval.

Natanael vyrostl v Kanadě v křesťanské rodině a přijal Ježíše, když byl velmi mladý. Církevní aktivity, biblické tábory a skupiny mládeže byly součástí jeho výchovy.

Kráčím po náměstí a koukám, něco barevného leží na zemi. Pětirublovka.

Rozhovor s Miloslavem Kloubkem