Jeho cesta za Bohem začala kamarádstvím s aktivním okultistou a křtem v Duchu svatém. Následovalo obrácení, vstup do církve, povolání do služby kazatele… stal se jedním ze zakladatelů kurzů Alfa. Dnes je Miloš Poborský ředitelem Evangelikálního teologického semináře.

Je 6. května 2020, krásný jarní den, a já stojím na autobusové zastávce. Jen 500 metrů ode mě, za železným plotem, neprostupnou zdí a nekompromisním vrátným dole v přízemí části domova důchodců, mi v karanténním pokoji umírá táta.

Zaslechneme-li ve svém okolí či sdělovacích prostředcích informaci o týraném dítěti v rodině, zpravidla se nás zmocní pocit naprostého nepochopení, vlastní bezmoci a možná i údivu. Je něco takového vůbec v dnešní civilizované společnosti možné?

Michaela se uvolněně opřela o sedadlo. Porada skončila. Musela to říct. Bylo to zásadní. Pro ně – vychovatele, trenéry, vedoucí, ale hlavně pro děti, které sbírali po ulicích, doučovali, dávali jim svačiny, rozvíjeli jejich talenty, ukazovali jim, jak velkou mají hodnotu. Byla ráda, že to vědí – že jejich práce stojí a padá s tím, jestli pro ně mají lásku.

Býval to kluk z chudé africké vesnice, dnes je mikrobiologem ve federálním ústavu zdraví v americké Atlantě. Bezstarostnost jeho dětství vystřídala tíha zodpovědnosti za jeho lid. Svoji cestu, která vedla i přes tehdejší Československo, s humorem a zcela otevřeně popisuje vědec se srdcem evangelisty Yibayiri Osée Sanogo.

Ať se podíváme kamkoliv, společnost je rozdělená a má tendenci se stále štěpit, včetně církve a sborů. Přitom Ježíš se modlí, abychom byli jedno, jako je On jedno s Otcem. V čem vidíte reálnou možnost jednoty nás, křesťanů napříč denominačním spektrem a pluralitou zbožnosti?

Psal se 8. březen 2020 a před námi byl odlet do Izraele. Některé země začínaly pociťovat pandemii koronaviru, ale u nás a v Izraeli to tehdy nebylo tak daleko. Proto jsme s klidem v srdci vyrazili.

Rozhovor s Jakubem Mrázkem - Bioanalytik v oboru lékařské mikrobiologie