Soudců 11,30–31

Jiftách složil Hospodinu slib: „Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť.“

Vpředu na stupínku vedle kazatelny stojí za mikrofony skupinka lidí a sálem modlitebny CB v Soukenické ulici v Praze zní zpěv. Hlasy berou dech. Chvílemi se zdá, že mají sílu bořit hradby Jericha, z toho náhle, přesto naprosto nenásilně, přecházejí v tichou modlitbu. Zpívá se v Božím domě, o Bohu a k Bohu. A pro lidi. Je sobota 2. prosince 2017 a koná se tu SMArt Gospel 2017.

Dveře nemocničního pokoje se zavřely a Zdenička v místnosti osiřela. Přišli se rozloučit. Její muž a jejich dvě dcerky. Nebylo jisté, jestli transplantaci přežije, a kdyby ano, stejně je měsíc neuvidí. To, co cítila, byl hluboký pokoj.

Do Súdánu jel na čtyři dny jako dokumentarista, a zůstal tam víc než rok jako vězeň pro Krista. Rok po propuštění se ohlíží zpět a znovu se vrací do chvil, ve kterých jsou zřetelně vidět stopy Boží moci. Petr Jašek mluví o zkušenosti, která má své důsledky z pohledu věčnosti.