Kdo z nás by nevěděl o apoštolském příkazu modliteb za ty, kteří mají v rukou moc? Jsme opět u přímluvné modlitby, která bývá málo slyšet. Vzpomínám si, jak John Stott v rozhovoru připomněl svou návštěvu v jednom venkovském sboru. Když při nedělní bohoslužbě slyšel modlitby pouze za místní církev a příbuzné jejích členů, prohlásil, že mu to připadalo, jako by tam byl uctíván místní „bůžek“ s omezenými kompetencemi. Ke komu se modlíme? Vždyť je to mocný Hospodin a Pán vesmíru! Náš Bůh není kompetentní jednat pouze v naší obci. Je to Hospodin, jehož moc není omezena a převyšuje naše lidské představy.

Podle apoštolského vyučování v 1Tm 2,1–4 se naše modlitby mají konat za všechny lidi a zcela zřetelně za krále a za všechny ve vysokém postavení. Proč? Protože král měl moc. Král představoval v biblických dobách vládce a kolem byli vysocí úředníci – ministři, vojevůdci a místodržitelé. V každém státě je vláda, lepší či horší, zkorumpovaná či poctivá. Moc mají i lidé, kteří řídí různé podniky, továrny a celé korporace. Naším úkolem je, abychom se modlili za ty, kteří mají moc. Apoštol ví, jak moc korumpuje. Sám se střetl s římským místodržícím Felixem a dalšími. Modlitba za ty, kteří mají moc, je přímo klíčovým úkolem. Je tolik lidí, kteří moc těžko unesou a jsou jí deformováni, stávají se arogantními a zneužívají své postavení. Tomu je třeba čelit věrnými a pravidelnými přímluvami.

Mám rád dobré politické vtipy o těch, kteří mají moc. Politická satira je dobrým ventilem pro nesení břemena nevalné politické garnitury. Nesmíme jí ale nahradit přímluvné modlitby. Jestliže chceme „vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti“, pak je třeba se modlit za ty, kteří jsou ve vysokém postavení a mají moc. „To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni zachráněni a přišli k poznání pravdy.“

Při bohoslužbách je málo slyšet prosby za politiky a obávám se, že v našich modlitbách doma to není lepší. Jako bychom se ostýchali vyslovit jejich jména v modlitbě a přinášet lidi s velkou zodpovědností a mocí před Boží trůn. Vyslovit jméno někoho ve vysokém postavení se některým křesťanům zdá nenáležité a jakoby znesvěcující modlitební život. Jak jinak by ale lidé s výkonnou mocí mohli odolat pokušení slávy, chamtivosti, satanských útoků na svoji morálku? Kdy jsme se naposledy modlili za Trumpa, jeho protivníka korejského Kima, Merkelovou, Putina, našeho Zemana či Babiše? Jak čekat v něčem zlepšení, nová řešení, když se za ně nemodlíme. Prosby, modlitby, přímluvy a děkování se mají konat za všechny lidi. Ovšem zvláště je podtržena kategorie mocných. Apoštol dobře ví, jak tito lidé mohou druhým lidem pomoci, ale také ublížit a zničit to, co jiní budovali.

Apoštolský imperativ nesmíme přeslechnout. Využijme dar modlitby nejen pro své osobní potřeby, ale také pro modlitby za mocné tohoto světa. Podle Písma jen tak můžeme mít naději pokojnějšího života ve zbožnosti a důstojnosti.

Pavel Černý