Profese hudebníka očima Tomáše Najbrta

Pro většinu lidí je hudba zábava, pro tebe je to celoživotní profese, co tě k hudbě přivedlo a co rozhodlo, že se hudbou budeš zabývat profesionálně?

Moji milí rodiče koupili klavír. Hrál jsem pod dohledem maminky, ač nerad. V první či druhé třídě nás navštívili zástupci z hudební školy, něco jsme jim zazpívali, pozvali mne do hudebky. Dlouho to se mnou ale nevydrželi – zlobil jsem. Pamatuji se na moment, jak kokrhám pod klavírem… Pak jsem docházel soukromě. Nebavilo mne učit se podle not. Spíše jsem hrál zpaměti. Tatínek i maminka zpívali v pěveckém sboru v Kolíně. Také jsem se později pravidelně účastnil. Myslím, že tatínek zpíval s kolínskými učiteli, někdy hrával na housle. Občas jsem neuměle zaskočil při doprovodu na harmonium. A ve čtvrté třídě se mi zalíbila spolužačka hrající na kytaru. A kupodivu, jedna kytara byla zastrčená v pokoji vedle našeho klavíru! Tak jsem to začal jako samouk zkoušet. Doprovázel jsem brzo v mládeži. Zakládal bigbítové skupiny. Také můj strýček mne vedl k hudbě svým příkladem. A tatínek měl na deskách Čajkovského Italské capriccio… Chtěl jsem být filosofem, ale nějak jsem se připletl ke zkouškám na konzervatoř na kytaru, osvícený strýček to rodičům doporučil, půjčil mi do začátku svoji kytaru a oni mne přijali. Pak jsem si přidal ještě kompozici.

Co tedy hudebník tvého zaměření dělal a dělá?

Na konzervatoř jsem šel s představou, že vybuduji hudební skupinu, která by se profesionálně měla zaměřit na duchovní písničky pro věřící. Byly to představy tehdy dost chimérické. Ještě během studia jsem také objevil loutnu a staré nástroje. Byl jsem okouzlen cimbálem a slovenským folklórem, avšak z toho se vyvinuly dudy, které jsem taky jako vedlejší předmět měl několik let na vysvědčení. Zpíval a hrál jsem v několika skupinách (AHOJ, Berani…) spirituály a podobnou muziku. Hrál jsem na loutnu barokní hudbu v souboru Musica Antiqua Praha, natáčeli jsem CD a koncertovali. Další léta podobně s Rittornelem, Taky jsem asi dva roky hrál na kytaru swing s Originálním pražským synkopickým orchestrem. Ale toužil jsem pořád po uplatnění v církevní hudbě. Možnost se objevila v roce 1989 ve zřízení místa celocírkevního kantora. Necelých deset let, včetně doplňujícího studia v Německu, jsem pak úřadoval v rámci ČCE. Což zahrnovalo organizační práci, několik pěveckých sborů, přípravu varhaníků i studentů bohosloví. V současné době mám nejvíc příležitostí muzicírovat v programech s mnoha starými nástroji, ať sám nebo obvykle s kolegou katolickým farářem Jaroslavem Konečným (Musica da chiesa), hebrejsky zpívané chvály se Shirim Ashirim a rovněž jako písničkář s kytarou.

U tvého jména dost často bývá uvedeno: multiinstrumentalista. Mnohým dá práci naučit se na jeden nástroj, na kolik jich hraješ ty a který je pro tebe přece jen hlavní a jedinečný?

Začalo to tedy kytarou, experimenty s elektrickou kytarou a baskytarou, foukací harmoniku a zobcovou flétnu jsem někde našel. Na skříni byla citera (mám jich teď asi deset), pak různé další loutnové nástroje, cimbálek, niněra, šalmaje, klarinet, později harfa. Jako celocírkevní kantor jsem si přál oživit zájem o církevní písně, kancionály. Vytvořil jsem programy, kdy právě s pomocí neznámých a lidových nástrojů jsem mohl předvádět úžasný svět souvislostí písní, písniček, stylových období a jejich vlivu na liturgii. Je to jako s učením cizích jazyků. Když ovládnete dva tři, pak další jdou už mnohem snadněji. Nevýhodou u hudebních nástrojů je, že pořádné cvičení stojí hodně času, nevíte kdy na který hrát. A taky, kam je všechny uložit, aby byly stále po ruce.

Ne každý hudebník skládá hudbu a píše texty, ty ano. Jak se dělá písnička?

Jedním z hlavních podnětů bývá honorář, říkávají upřímní umělci. Mnohdy prostě ve formě uznání. Na poli církevní hudby se většinou vydělávat nedaří. Když je člověk zamilovaný, jde tvorba snáze. Když autor prožívá vztahy s lidmi anebo s Pánem Bohem, je tvorba hlubší. Jde o osobitost, která zaujme posluchače, ale neodradí přehnanou sebestředností. Pak je třeba ještě inspirace, nějak prostě začít. Většinou hlavním nástrojem je tužka a guma, obrazně řečeno. Chce to hodně popsaných a odhozených papírů. A na druhé straně zase vlastní cenzura by neměla být ochromující. Je to práce.

Aby toho nebylo málo, jsi také učitelem. Pod tvým vedením vyrostl nespočet žáků, byla pro tebe kantořina něčím přirozeným, nebo jen součástí profese?

Učení je určitě velmi zábavné. Podobně jako pěstovat kytičky nebo vychovávat vlastní děti. Neřku-li sám sebe! To je vždy dobrodružné. Žel na konzervatoři se přinejmenším za mých studií spíše počítalo s aktivní hudební kariérou. Škoda! Já jsem se učení víceméně také vyhýbal. Jako církevní kantor ovšem jiná cesta nebyla. Hledal jsem různé nevyšlapané cestičky. Nakonec mne učení přece jen plně dostihlo, a v posledních osmi letech jsem učil převážně na kytaru za hranicemi. To byla samo sebou velká výzva, vyučovat v cizím jazyce a v cizí kultuře. Byla to opravdu inspirativní zkušenost.

No a ještě pořád nejsme u konce, jsi také dirigentem. Dostalo se mi té cti pod tvou taktovkou zpívat devět let. Co znamená vést celý ansámbl, zpěváky, hudebníky?

To je jako s učitelováním. Jde o vzbuzení zájmu, o objevení nových možností pohledů. Otevírat uši, všímat si samozřejmých zvyků, zaběhaných způsobů a znovu je hodnotit. Pokud si dirigent či sbormistr takových věcí umí všimnout, nenásilně je nadhodit pěvcům, které tím zaujme, tak našli společnou cestu. A podobně jako při výuce nebo skládání písničky: Důležitá je rychlá reakce sbormistra na podněty od zpěváků, často mimovolné. Nejde o naplnění vlastní představy dirigenta, ale o objevení něčeho nového společně. Často je výsledek překvapivý nebo aspoň zábavný pro obě strany.

Jaké místo v Bibli o hudbě máš rád a které tě teologicky formovalo?

„Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva! Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím. Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost.“ (Žalm 108,1–3) Podotýkám, že srdce jsem si nepřipravil sám, nýbrž jsem vděčný za Boží jednání se mnou. Anebo: „Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali.“ (Sk 16,25) To bych rád uměl, zpívat právě před lidmi a dodávat jim trochu odvahy a radosti. Nejprve bych ji rád ovšem cítil v sobě. Za to se modlím.

Hudebník

Hudebník či muzikant se zabývá vším, co se týká hudební tvorby. Do této oblasti patří hra na různé hudební nástroje, jako je např. klavír, kytara, housle, bicí apod., zpěv, interpretace hudby jako sólista či v rámci hudební skupiny, dirigování, skládání vlastních skladeb, tvorba v hudebních studiích apod.