Adventní esej Viktora Bera

Nadpis tohoto prvního zastavení v sérii Čekání na Mesiáše je nutno brát jako nadsázku. „Mesiáš“ znamená „pomazaný“, což ve Starém zákoně typicky býval kněz nebo král. Na druhou stranu – náš příběh není jen příběh o nějakém komsi, kdysi a kdesi. První kapitoly Genesis jistě vyprávějí o tom, jaký je původ světa, ve kterém je nám dáno žít. Zároveň jsou to také příběhy o tom, jak my sami tento svět utváříme.

Náš text v Gn 4,1–16 úzce navazuje na vyprávění začínající zhruba od druhé kapitoly Genesis. Po grandiózním představení stvoření světa a člověka v šesti dnech a jednom dni odpočinku se tzv. druhá zpráva o stvoření zaměřuje na detaily, na podrobnější vymezení vztahů mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a Bohem, mezi lidmi a okolním světem. Součástí tohoto vyprávění je také popis toho, jak Hospodin „ubytoval“ člověka v zahradě v Edenu a jak člověk v této zahradě porušil jediný Hospodinův zákaz – jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. To samozřejmě za vydatného přispění hada. Právě ve třetí kapitole Genesis je pak „zaděláno“ na určitá očekávání do budoucnosti. Na jejím konci je jasné, že se situace lidí, ale i stvořeného světa mění spíše k horšímu. Bůh pronese nad ženou i nad Adamem nenadějná proroctví a vyžene je ze zahrady Eden, aby člověk nemohl uzmout ovoce ze stromu života a žít navěky.

Velké očekávání

První verš věnovaný Kainovi patří mezi klasické těžké texty. Záhadou je Evin výrok, kterým doprovází Kainovo narození. Český ekumenický překlad (ČEP) uvádí: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Dvě ze čtyř zde užitých hebrejských slov mohou mít pokaždé dosti odlišný význam. U dvou zbývajících slov je význam jasný, ovšem není jasné, co se jimi v této výpovědi myslí. Sloveso přeložené jako „získala jsem“ v hebrejštině připomíná jméno Kain. Většinou se vyskytuje ve významu „získat“, avšak v několika případech byl navržen význam slova „vytvořit“. Tak překládá například Český studijní překlad (ČSP).

Druhým „oříškem“ je hebrejský výraz, který předchází slovu „Hospodin“. Může zde jít buď o částici vyjadřující akuzativ, viz ČEP: „Získala jsem… [koho? co?] Hospodina.“ Může však jít také o předložku „s“, tuto variantu volí ČSP. Ekumenický překlad citovaný výše nabízí jednu možnost, avšak větu lze překládat také spolu s ČSP: „Vytvořila jsem muže s Hospodinem.“ Oba tyto možné překlady ovšem vyvolávají otázky: Je možné, že se Eva domnívala, že porození mužského potomka povede k „získání“ Hospodina? Jak se (podle Evy) Hospodin podílel na „vytvoření“ potomka? A proč je novorozeně – ve Starém zákoně zcela ojediněle – označeno jako „muž“?

Protože na výše uvedené otázky zřejmě neexistuje definitivní odpověď, bude lepší různé významy spíše spojovat a vrstvit nežli striktně oddělovat. Jistý je pozitivní či nadějný tón tohoto zvolání. Svým způsobem Eva Kaina získala i utvořila – vždyť Evě bylo její jméno dáno právě s ohledem na to, aby byla „matkou všech živých“. Také výklad „skrze Hospodina“ či přímo „od Hospodina“ vyznívá pozitivně. Kain je vnímán jako Boží dar, případně jako výsledek spolupráce Evy (trochu i Adama) a Hospodina na novém stvoření („utvořila jsem“).

Eva zde může hrdě vyznávat svou schopnost dát život – tak jak to do té doby učinil pouze Bůh. Někteří v tom vidí narážku na předchozí mužovo zvolání, v němž se také objevuje výraz „muž“: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ (Gn 2,23) Zmínit je možno i Lutherův výklad, který toto zvolání spojuje s Božím výrokem proti hadovi. Hospodin zde o potomstvu ženy říká: „Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gn 3,15) Eva by se tak domnívala, že nyní získává ve svém synu i Božského syna. Ten by měl spolu s životem hada ukončit i rozdělení lidí a Hospodina.

Dlužno říct, že tento výklad současní biblisté jako příliš pravděpodobný nespatřují – jakkoli by právě takové porozumění textu nejlépe odpovídalo označení Kaina jako „nepravého mesiáše“. Jisté ale je, že Evino zvolání vyjadřuje radost, snad úžas a také naději, že se v tomto dítěti nějak odráží Boží přítomnost navzdory tomu, že lidé byli z „Boží zahrady“ vyhnáni. Významný je Evin komentář snad i proto, že u narození Ábela nic podobného nenalézáme.

Velké zklamání… nebo přece naděje?

Samotný příběh o Kainovi a Ábelovi je dobře známý. Vyprávění se příliš nezabývá tím, proč byla Kainova oběť odmítnuta, zatímco Ábelova přijata. Nelze odvodit, že by Kainova oběť jako taková byla nějak podezřelá, nekvalitní či nepřípadná. Z následující Boží řeči je hlavně důležité, že odmítnutí či „nevyvolení“ Kainovy oběti není definitivní zavržení. Hospodin s Kainem do budoucna počítá, dokonce od něj očekává, že bude „vládnout hříchu“ či „nad hříchem“. Toto je mimochodem vůbec první užití slova „hřích“ v Bibli. Bůh jej vyslovuje právě s určitou nadějí spojenou s Kainem – že totiž Kain může a bude svůj hřích ovládat. Možná bychom to dnes neoznačili za mesiášské očekávání, ale ono to není vůbec málo – vládnout hříchu, nenechat se jím vláčet.

V dalším líčení Kainova selhání následují události rychle jedna za druhou. K vraždě dojde dříve než v leckteré detektivce. Ve své druhé řeči mluví Bůh ke Kainovi ostře, jak situace vyžaduje. Kain je „proklet“ stejným slovem jako dříve had a země. Je vyvržen ze země, která jemu – zemědělci – už nedá ani to trní a bodláčí.

Tohle dítě tedy opravdu mesiášem není. Příběh však, navzdory spáchané bratrovraždě, nekončí nihilisticky. Když si v Gn 4,13 Kain stěžuje na výši trestu (dle ČSP: „Můj trest je větší, než se dá unést.“), Hospodin označuje Kaina znamením ochrany a vyhlašuje sedmeronásobnou pomstu nad tím, kdo by jej zabil. Bůh ochraňuje i život vraha. Dle staré židovské tradice (targum) zde Kain činí pokání a vyjadřuje víru v Boží odpuštění. A to příběh skutečně odráží. Lidské dítě, ze kterého by vyrostl Boží zachránce, však budeme muset vyhlížet až v následujících příbězích.