Společnost šokoval film V síti o predátorech zneužívajících na internetu nezletilé děti. V rámci jeho prezentace vzbudila pozornost herečka Tereza Těžká. S jejím jménem se v médiích začalo skloňovat slovo polyamorie. Žije v pětiúhelníku vztahů se třemi muži a jednou ženou a mnohé to fascinuje. S tématem polyamorie jsem se setkal už dříve prostřednictvím básnířky a feministky Magdaleny Šipky, která prožila zklamání v manželství a nyní žije se dvěma muži. Prezentuje se jako teoložka, má proto větší přesah do církve než zmíněná herečka. Zeptali jsme se Marka Váchy, křesťana, biologa a kněze, jehož oborem je také etika, co o polyamorii soudí.

Otevřená láska a mnohačetné formy milostných soužití kdekoho fascinují. Co nabízí tradiční křesťanství?

Karty na stůl: Netuším, kdo je to Tereza Těžká. Neznám její mediálně rozšířený případ. Nejsem na to ani hrdý, ani se za to nestydím. Ale takto to je. Naopak, co je polyamorie, vím. Je k tomu jeden krásný, trochu provokativní, velmi neobvyklý a hodně neortodoxní komentář ke knize Kazatel.

Celá ta kniha je zvláštní. Marnost nad marnost, všechno je marnost, na první a vlastně i na druhý pohled je hlásáním skepse. Je to věta, kterou Kazatel otevře příběh a je to i poslední věta, kterou v knize vysloví. Kniha je hádankou k řešení, je šifrou k rozklíčování. Na začátku knihy se praví, že autorem je král, syn Davidův. Ovšem jediný Davidův syn, který se stal králem, je Šalomoun, nemůže to být nikdo jiný. Ale jestli je autorem Šalomoun, proč to neřekne přímo? Už to je náznak, že kniha je spíš hlavolamem k řešení. Můžeme ji číst jako subtilní a možná i trochu ironický komentář k Šalomounovu životu. Co se stalo špatně? Jak je možné, že tolik obdařený, nadějný panovník, který si na samém začátku cesty zvolil moudrost a nikoli bezživotí nepřátel, a dostal navíc od Boha bohatství a slávu, padl tak hluboko dolů? Bibličtí autoři mu nemohou zapomenout, že na konci života odvrátily jeho ženy jeho srdce od Hospodina. Šalomoun měl harém s tisíci ženami, po jeho smrti se království rozpadne.

V žádné jiné knize Písma se nemluví tolik v první osobě. Já jsem vybudoval, já jsem si pořídil, já jsem vysadil, já jsem shromáždil pro sebe, já jsem získal. Kazatel důsledně mluví o sobě a během textu vykazuje až patologický strach ze smrti. Osmatřicetkrát se v knize vyskytuje slovo „hevel“, které překládáme jako „marnost“, ale taky je to „mělký dech“ – to jediné, co dělí živé od mrtvých.

Knihu můžeme číst jako kritiku druhého řádu. Podkopává ty, kteří podkopávají, kritizuje kritiky, převrací převraty a ukazuje, že příliš mnoho spoléhání se na intelekt, na vědu a moudrost může vést až k nihilismu. Je to nejsilnější kritika moudrosti v Bibli, pronesená z pozice moudrosti samotné. Moudrost – a věda – ti poradí, jak se zaopatřit, jak diverzifikovat investice, jak prozíravě uložit majetek, jak komunikovat s mocnými, a taky jak a z čeho se skládá svět, ale nikdy ti neřekne, proč žít. I kdybys znal všechny současné poznatky z fyziky, chemie či biologie, kdybys znal nazpaměť všechny chemické vzorce a uměl latinsky pojmenovat všechny trávy, život se ti stále může zdát bezesmyslný, úzkostný, zbytečný. Naštěstí je alespoň krátký.

Čím víc se Kazatel snaží naplňovat své potřeby, tím prázdnější se mu jeho život stává. Má budovy, má zahrady, sady, prostitutky, zpěváky, truhlice pokladů, má nekonečnou kreditní kartu, má i vzdělání. Neexistuje silnější kritika konzumeristické společnosti, jejímž idolem je „já“, jejími ikonami selfíčka a morálním kódem „cokoli je pro tebe dobré“. Vzorce akčních potenciálů přeskakují z neuronu na neuron, neurotransmitery buší do buněčných membrán, aby pocity slasti byly silnější a ještě silnější. Největší štěstí, které nám život může nabídnout, je pravidelný přísun dopaminu do "nukleus accumbens , řekli bychom dnes. Život je co nejkomfortnější čekání na smrt, nic víc nečekej. Kazatel má mnoho žen, mnoho milenek, mnoho prostitutek. Je polyamorický tak, jak se to těm našim děvčatům ani nesnilo.

A pak říká Kazatel – trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a její ruce pouta. (Kaz 7,26) Pokud známe Šalomounův život, zdá se nám, že Kazatel mluví o sobě a o své zkušenosti. V harému má tisíc žen, ale ani tisíc žen mu nepřinese štěstí. Poučení je jasné: Ani tobě ne. Věrnost jediné, ano.

Marek Vácha