Jak moc musí být těžké pro rodiče sledovat pád svého dítěte?

Díky paní Andree jsem měla možnost nahlédnou alespoň částečně do srdce matky, která to musela prožít. Setkaly jsme se v době, když jsem řešila mladého bezdomovce Kamila, který ohrožoval ostatní infekční nemocí. Nebyl příliš sdílný, vlastně se choval arogantně a nepřístupně. Neměl peníze, ze kterých by hradil stravu a nákupy, které jsem mu do izolace obstarávala. Dal mi kontakt na svoji matku s tím, že ona peníze má. Zavolala jsem na uvedené číslo a vylíčila situaci starší paní. Chvíli bylo ticho a pak mi řekla, že se synem nechce mít už nikdy nic společného. Rozpačitě jsem se omluvila za vyrušení s tím, že kdyby něco potřebovala, může kdykoli zavolat.

Za pár hodin mi přišla zpráva s adresou a prosbou o návštěvu. Vydala jsem se tam ještě ten den. Na první pohled to byla milá a přívětivá žena. Pozvala mě k sobě domů s tím, že jídlo pro syna zaplatí. Vytáhla peněženku z přihrádky stolu a rozplakala se. S omluvou se rozpovídala. Má tři děti, dva syny a jednu dceru. Všechny vychovala stejně a stejným dílem jim během dětství věnovala pozornost i lásku. Manžel zemřel brzy a ona se vyčerpaná péči o něj a o děti snažila udržet rodinu pohromadě tak, aby nikomu nic nechybělo. Starší dvě děti jí pomáhaly a snažily se jí nepřidělávat starosti, nejmladší Kamil se však velmi brzy dostal do vrstevnické party, kde experimentoval s alkoholem. Alkohol posléze vystřídaly drogy. Chodil domů už jen pro peníze, jídlo, umyl se a zmizel na několik dní. Několikrát se stalo, že Andrea zjistila, že z bytu zmizel nábytek, elektronika, hotovost. Rozhodla se, že zkusí syna dotlačit k tomu, aby šel na léčení. Odmítal, zvyšovala se jeho agrese vůči matce i sourozencům. Sourozenci na matku apelovali, aby Kamilovi zabránila ve vstupu do bytu, což udělat nechtěla.

Starší děti vystudovaly a začaly pracovat. Kamil všechny soustavně okrádal, vodil si do bytu narkomany, několikrát našli injekční stříkačky po celém bytě. Sourozenci z bytu odešli. Kamil se od té doby vracel domů denně, matku bil, vyhrožoval jí. Ona se však syna odmítala vzdát. Věřila, že se může změnit, že to chce jen čas. Nakonec ji napadl ta, že skončila na několik dní v nemocnici. Po návratu našla byt zdemolovaný, vykradený a znečištěný. Pořád ji bolí, jak se k ní syn zachoval. Starší děti matce zařídily pronájem menšího bytu vedle nich tak, aby jí Kamil už nijak nemohl ublížit. Několikrát se pokusil do bytu vloupat. Marně. Matka se obrnila trpělivostí, volala policii. Kamil odjel na druhý konec republiky.

„A teď mi voláte, že je zde a chce pomoci. Víte, já vůbec nevím, co mám dělat. Na jednu stranu jsem nepřestala být jeho matkou, na druhou stranu přestala existovat moje opičí láska. Ta mu nepomáhala, naopak. Musí mi dokázat, že se chce změnit. Tím, že chce peníze, mi dokazuje, že se vůbec nezměnil. Víte co? Zavolejte mi, až se mnou bude chtít mluvit. Až se zeptá, jak se mi daří. Nebo až se zeptá, jestli mě může vidět. Pak začne být opět mým synem. Pak se může vrátit.“

Odjela jsem a dovezla Kamilovi od jeho matky buchtu. Ušklíbl se se slovy, že chtěl cigarety a ne koláč. Po izolaci zmizel. Jeho matka mi později volala, aby se ujistila, jestli se přece jen o ni nezajímal. Nezajímal. Andrea ale pořád čeká u okna v garsonce v panelovém domě na návrat marnotratného syna.