Před časem mě šokoval statistický údaj ze Spojených států, který potvrzoval, že největším zdravotním problémem amerických žen je domácí násilí. Podle statistiky jsou tam čtyři miliony žen tlučeny svými manžely. To je číslo, které je prokázáno, a můžeme ještě uvažovat o případech, které nejsou zdokumentovány. Nepochybně je v církvi takové procento nižší, ale k domácímu násilí dochází leckde i mezi věřícími.

I statistiky z církví v Anglii uvádějí nebezpečná fakta. Podle některých zjištění žije ve vztahu ohroženém násilím až jedna čtvrtina lidí. Pokud jde o církve, tak někteří v církvích vědí o různých signálech, které domácí násilí prozrazují. Překvapivé a varovné je to, že až polovina dotazovaných, kteří o domácím násilí vědí, ho nepovažuje za problém.

Ve vnitrocírkevní diskusi je třeba jasně povědět, že násilnické chování mužů se může odvíjet od deformovaného pojetí role ženy v manželství. Ta ale prochází dějinným a kulturním vývojem. Dnes jsou ženy zapojeny do nejrůznějších povolání, angažují se v politice, vědě, pracují v církvi a zastávají mnoho dalších úkolů. V manželstvích je běžné partnerství, vzájemné doplňování a rozdělení úloh podle schopností a kompetencí. Princip hlavy se dnes zužuje na chvíle odpovědného rozhodování v nesnadných situacích, kdy je zapotřebí, aby rodina, jako základní instituce společnosti, měla nějaké vedení. To jsou chvíle, kdy je tato odpovědnost pociťována jako břemeno a ne jako příležitost k prosazení sama sebe.

Zde se musíme hned zaměřit na základní biblické učení o rovnocennosti lidí. První lidé, muž i žena, v sobě nesli Boží obraz. Oba byli jedinečným Božím stvořením. Z tohoto základního řádu stvoření vyplývá důstojnost každé osoby a její ochrana před násilím a zneužíváním. Je třeba připustit, že patriarchální systém často nahrával domácímu násilí a zneužívání a odrážel naprosto falešnou interpretaci Božího slova.

To, co bývá dnes označováno sběrným termínem „domácí násilí“ je třeba jasně pojmenovat slovem hřích. V žádném případě jej nelze v církvi tolerovat. Je úkolem nejen kazatelů, starších sborů a pastoračních asistentů, ale všech křesťanů, aby této závažné otázce věnovali pozornost. Pokud domácí násilí není okamžitě zastaveno, je na místě spolupracovat s orgány v trestním řízení. Domácí násilí je urážkou Stvořitele a ponižováním člověka. Je nezbytné, aby se pracovníci církví v této oblasti orientovali, protože tento problém ničí krásu a požehnání manželského vztahu a rodiny. Zanechává závažné stopy na vývoji dětí a propisuje se do dalších generací – je známo, že k domácímu násilí přispívají charakterové dispozice a vzorce chování z původní rodiny. Tyrani nesmějí zneužívat častou dlouhodobou toleranci svých násilnických způsobů vůči svým partnerům v rodině. Hluboký křesťanský smysl pro naplnění určitého vyššího poslání manželství, rodiny, církve a společnosti nesmí být pro násilníky licencí pro uplatnění dehumanizujícího jednání. Nezapomínejme, že Hospodin z duše nenávidí toho, kdo miluje násilí (Ž 11,5).