Každý z nás se ve svém životě setkal nebo i setkává s nějakou formou závislosti bez ohledu na rozdíly v závažnosti a dopadech na náš život. Závislost na omamných látkách je bohužel jednou z těch, která má silný ničivý potenciál. Rozhodujícím vlivem je kombinace různých faktorů, které předurčují vyšší zranitelnost daného jedince vůči vzniku takové závislosti.

Záludnost vzniku závislosti na omamných látkách tkví v tom, že drogy zpočátku přináší uživateli pouze pozitivní účinky, a snadno se tak vyvine mylné přesvědčení, že „to nebude tak zlé.“ Uživatel pokračuje navzdory problémům na základě dalšího mylného přesvědčení, že má braní drog pod kontrolou. Rozvinutí plné závislosti už je pak jenom otázka času, kdy jedinec zcela ztrácí kontrolu nad svým užíváním a v centru jeho pozornosti stojí pouze droga.

Život člověka v područí závislosti na omamných látkách často takto běží i několik let a jeho ničivá síla koná své nejen v životě uživatele, ale i v životě jeho blízkých. Proto je pochopitelné, že i léčba závislosti je pro všechny velice náročná a dlouhá. Navíc i po úspěšné léčbě v následujícím životě abstinujícího stále hrozí tzv. relapsy (znovuužívání). Jeden z hlavních důvodů relapsů jsou pro abstinujícího různé životní nároky, zvláště pak ty mimořádné (zaměstnání, manželství, založení rodiny), v kombinaci s nezralými coping strategiemi (strategie zvládání zátěže, též psychická odolnost). Nezralé coping strategie jsou součástí celkově nezralé osobnostní struktury. Tato nezralost je logická, protože v době rozhodující „dostavby“ osobnosti (období dospívání) se nejenže vývoj zastavil, ale ještě jej ničily drogy (je to jako kdyby na dům bez střechy a omítky několik let pršelo).

V praxi to znamená, že abstinující člověk je velmi citlivý na stresogenní situace, těžko se vyrovnává s danými (i běžnými) zátěžemi, a opakovaně tím prožívá pocit nekompetence až selhání. Pocit selhávání snižuje už tak nízkou psychickou odolnost, takže se pocit zmaru ještě více prohlubuje. Tím se může u člověka lehce rozvinout klinická deprese či jiné psychické poruchy, které tento bludný kruh jaksi korunují, a tak cesta úniku z takové tíhy se nabízí jako jediné možné řešení…

Je proto zřejmé, že abstinující uživatel se neobejde ve svém dalším životě bez kontinuální vnější podpory (sanace a podpora zničeného domu tak, aby se nerozsypal). V první řadě je na místě dlouhodobá (několikaletá) psychoterapeutická pomoc, v kombinaci individuální s rodinou, příp. skupinovou (komunitní). Stejně důležité je najít si přirozené podpůrné sociální prostředí, v rámci kterého může člověk navazovat a udržovat zdravé vazby.

V neposlední řadě neméně významným osobním motivem pro udržení abstinence je víra, jejíž síla může „vyměnit“ závislost na drogách závislostí na Kristově lásce, milosti a vedení.

A tak Tě prosím, Bože, o Tvoje milosrdenství pro všechny, kteří potřebují vysvobodit z otroctví závislosti. Pane, prosím, přiznej se k nim a oslav se v jejich slabosti. Amen.