„Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro nás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2Kor 8,9)[

Je polovina října a já přemýšlím o Vánocích. Nevím, co bude za dva měsíce, ale už dlouho vím, že žijeme ve zvláštní a nepříjemné době. Skoro to vypadá, že skončily časy míru, klidu a pohody. Ještě před třemi roky jsme si neuměli představit, že by nás mohlo potkat něco jako celosvětová pandemie se všemi možnými omezeními, se zavřenými firmami, obchody, školami i kostely. A už vůbec nás ani v nejhorších snech nenapadlo, že by nedaleko od nás mohla vypuknout válka. Pod dojmem těchto událostí přemýšlíme o životě a budoucnosti jinak než dříve. Jak budou vypadat letošní Vánoce? Budou bez světla, bez tepla, bez radosti? Poselství o Božím sklonění ke světu v betlémském Ježíši je poselstvím naděje pro každou dobu a situaci. Také pro složité období, kterým procházíme.

První Vánoce

Ani poměry v době Ježíšova narození nebyly ideální. Židé snášeli těžce ztrátu samostatnosti, pokoření Římany a zasahování do záležitostí víry. Pod tlakem očekávali příchod Božího Mesiáše, o kterém doufali, že je vysvobodí od cizí nadvlády a obnoví říši Davidovu. Andělská zpráva „Dnes se vám narodil Spasitel“ byla Boží odpovědí na modlitby a naděje Izraele.

Samotné Ježíšovo narození úděl lidstva nezměnilo. Teprve dospělý Boží Syn začíná lidem ukazovat cestu pravé víry a nové naděje. Ovšem k opravdovému duchovnímu průlomu v dějinách lidstva a světa dochází až díky Ježíšově smrti na kříži a jeho vzkříšení. Ale Boží cesta k člověku začíná viditelně už jeho narozením v Betlémě. Dnes otevíráme v Bibli text, který jednou větou přibližuje význam a tajemství narození Ježíše Krista. „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ Souvislost, ve které text najdeme, není vůbec vánoční, ale přesto nám pomáhá lépe pochopit, co se o Vánocích stalo. Apoštol Pavel ve druhém listu do Korintu povzbuzuje církev v Korintu k finanční obětavosti. Má velkou radost z toho, jak křesťané v Makedonii ochotně dávají peníze, aby pomohli chudým křesťanům v Judsku. Je to projev jejich vděčnosti za evangelium, které k nim z Jeruzaléma přišlo. Díky tomu, že uvěřili v Ježíše, se jejich život změnil. Změnil se také jejich vztah k penězům. Křesťané svou obětavostí a štědrostí napodobují svého Pána. Tak je to správně, když se víra v Krista projevuje konkrétními činy. Tolik souvislost našeho textu.

Ježíšovo narození: pro nás se stal chudým

Apoštol Pavel píše křesťanům v Korintu a připomíná jim: „Znáte přece milost (štědrost) našeho Pána Ježíše Krista; byl bohatý…“ Ano, lidé v Korintu díky evangeliu uslyšeli o Ježíšově lásce, uvěřili zvěsti o Boží spáse a přijali nový život. Věděli, že Ježíš jako Boží Syn byl nekonečně bohatý. Kvůli lidem se však vzdal nebeské slávy, božské moci a velikosti… Tím, že se narodil v lidském těle, se stal opravdu chudým a z nebeského bohatství mu viditelně nic nezůstalo. Jeho narození nebyla žádná idylka s roztomilými zvířátky a šťastnými rodiči. Zde jsme u podstaty Vánoc: Bůh ve svém synu Ježíši přichází na svět jako bezbranné dítě, přichází do nuzných podmínek tehdejšího světa, aby do něho přinesl světlo naděje. Aby se k nám přiblížil, odkládá Ježíš nebeskou podobu a bere na sebe naše lidství. Chce se s námi podělit o to nejdražší a nejvzácnější, co má – o lásku, o věčný život. To je hlavní vánoční motiv, který apoštol připomíná: v Ježíšově narození se zjevuje Boží láska k lidem. Ježíšovo narození v lidském těle bylo cestou od nebeského bohatství do pozemské chudoby. Vidíme to také v tom, že se Ježíš nenarodil ani v Římě na císařském dvoře, ani v Jeruzalémě ve vznešené kněžské rodině, nýbrž v Betlémě, a navíc ve chlévě. Ježíšův příběh pokračuje tak, že vyrůstá v prosté rodině a u otce Josefa se vyučí tesařskému řemeslu. Boží Syn nevyhledává bohatství, nepožaduje pro sebe pohodlí ani blahobyt. Podle svých slov často „neměl, kde by hlavu sklonil“. Možná bychom mohli říct, že Ježíš z Nazareta se po odchodu z domova stává – ne vlastní vinou ani vlivem nepříznivých okolností, ale vědomě a z lásky – bez-domovcem.

Ježíšův záměr: abychom jeho chudobou zbohatli

Ap. Pavel v listu Filipským o Ježíši říká: „Sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí…“ (Fp 2,7) Také zde se mluví o Ježíšově cestě do chudoby. Boží Syn se stává člověkem se vší křehkostí a omezeností našeho lidství. Přichází na svět jako „druhý Adam“, aby žil podle Boží vůle a byl „Božím obrazem“. Tuto cestu podstoupil Boží Syn proto, aby naplnil Boží vůli a jako jediný spravedlivý obětoval svatý život jako oběť za všechny nespravedlivé. Nakonec se Ježíš identifikuje s naším lidstvím naplno tím, že bere na sebe naše hříchy a nechá se za nás potrestat tím nejkrutějším způsobem. Umírá na kříži jako nejhorší zločinec, aby lidem umožnil stát se Božími dětmi. Ve chvíli, kdy Ježíš umírá na golgotském kříži, je nejchudší. Jako Boží Syn je opuštěn Otcem a jako člověk přichází o svou důstojnost. Touto cestou do chudoby, ponížení a obtížení lidskými hříchy šel Pán Ježíš Kristus kvůli nám a pro nás – abychom my jeho chudobou zbohatli. A jak může člověk Ježíšovou chudobou zbohatnout? Tak, že vírou v Krista přijímá odpuštění hříchů, věčný život a dar Ducha svatého. To je Boží bohatství v životě člověka, který do svého života přijímá Ježíše Krista. V tom je také bohatství, sláva a radost Vánoc.

Všeobecně rozšířená podoba Vánoc v našich končinách – to je slavnost se stromečkem, svíčkami, koledami, dobrými jídlem a dárky. Není na tom nic špatného, většina lidí to tak má. Jen bychom měli pamatovat na to, že to není to nejdůležitější, nemělo by to tím končit.

Chceme si v době zmatku, krize a nejistoty připomínat, že ty pravé Vánoce jsou Vánoce s Ježíšem a že takové Vánoce je možné slavit, i kdyby na kapra, dárky, benzín nebo plyn nebylo. Protože věčný Bůh nesestoupil do našeho světa v dítěti Ježíši proto, aby na dva dny v roce navodil mezi lidmi sváteční náladu, která rychle vyprchá. Pán Ježíš přišel změnit paradigma dějin, proměnit lidská srdce a nasměrovat lidstvo k Božímu království. Autentické Vánoce s poselstvím o narození Zachránce světa Ježíše vedou k zastavení před Bohem, jsou příležitostí k pokání, k obnově víry, lásky a naděje, příležitostí k restartu duchovního života. Jistě že s novými začátky nemusíme čekat do Vánoc, příležitosti k zastavení připravuje Pán Bůh i jindy. Ovšem jednou z nich může být právě dotek vánoční zvěsti.

Betlémský Ježíš nepotřebuje, abychom se dojímali nad jesličkami. On si přeje, abychom ho brali vážně jako Zachránce světa, nechali se osvobodit od pýchy, sobectví a moci zlého a podle jeho příkladu šířili kolem sebe pokoj, smíření a lásku. Nejdříve mezi blízkými, ale pak měli otevřené srdce také pro hledající, chudé, opuštěné, pronásledované a jinak nešťastné bližní. Nejen o Vánocích, ale celý rok. „Sláva na výsostech Bohu a pokoj mezi lidmi.“

BRONISLAV KALETA (1953)

Kazatelem CB v Brně-Kounicova, v Bystrém, v Praze 1 a v Praze 3, od podzimu 2020 administrátorem sboru v České Skalici. Má rád hudbu, sport, přírodu, cestování, známky. S manželkou Janou bydlí v Dobrušce, mají 5 dcer a 15 vnoučat.

Inspirace

Když jsem odcházel z aktivní kazatelské služby, měl jsem dojem, že jsem už zažil všechno, co se zažít dalo. První období za totality v brněnském sboru s deseti stanicemi, práce ve vesnickém sboru, nové možnosti po r. 1989 v Praze 1 a služba v Praze 3. V září 2020 jsem v době útlumu pandemie převzal administraci sboru v České Skalici. Hned v říjnu přišla další covidová vlna. Poprvé v životě jsem nahrával doma biblické výklady i nedělní kázání, poprvé v životě jsem stál před kamerou a prázdným kostelem. Připadal jsem si jako začátečník. Také Vánoce byly jiné: v roce 2020 jsme kvůli omezení počtu účastníků připravili shromáždění dvě, v roce 2021 velikonoční bohoslužby pouze „on-line“. Díky těmto zkušenostem jsem si uvědomil, že není od věci zdůraznit podstatu Vánoc a připomenout, že vánoční radost můžeme prožívat bez ohledu na situaci. Možná právě těžkosti nám pomohou objevit hloubku vánoční zvěsti. Přeji vám Boží posilu a radost o Vánocích, ať už bude doba vánoční klidná, nebo složitější.