Svědectví

Můj manžel je členem staršovstva už mnoho let. Znamená to, že není několik večerů za měsíc, případně jednu či dvě soboty za rok doma. To nebylo snadné hlavně v době, kdy jsme měli malé děti. Ale když se dívám zpět, tak to určitě přineslo do naší rodiny požehnání a naše děti mohly vidět, že normální je ve sboru sloužit. Na druhou stranu je to čas, který mohu využít pro sebe. Často ho využiji k odpočinku, někdy také ke své práci.

Jsem ráda, že mohu i já takto přispět k fungování našeho sboru. Doma o některých věcech mluvíme, v době staršovstva se za průběh jednání často modlím. Někdy se stalo, že přišel manžel domů rozzlobený, pak nebylo snadné v nočních hodinách s ním o tom mluvit, případně se modlit. Většinou se ale vrací domů s vděčností, jak Pán Bůh pracuje, a s elánem do další práce. Poslední dva roky pracuji jako účetní sboru, a tak jsem ráda, že se díky manželovi rychleji dozvím informace, které potřebuji ke správnému účtování sborových akcí.

Vnímám však, že být členem staršovstva neznamená jen čas strávený na jednáních. Jako člen staršovstva a hospodář sboru má manžel další úkoly, které zaberou spoustu času. V mnoha těchto službách mu pomáhám. Někdy se mi nechce a vymlouvám se na únavu. Pokud mu ale jdu pomoct, následně pak často vnímám radost ze společné práce a Boží požehnání.

Aby partner toho druhého podpořil a třeba i povzbudil k tomu, aby se stal členem staršovstva, musí mít svůj sbor rád. Je to služba, kterou nesou manželé spolu, a je důležité spolu o práci ve sboru mluvit a podporovat se v tom navzájem. U mě za ty roky určitě převažuje radost a vděčnost Bohu za možnost sloužit nad tím, že při jednáních staršovstva jsme každý někde jinde a já musím často podpořit manželovu službu tím, že udělám některé úkoly za něj.