Provolejte mezi pronárody toto: Vyhlaste svatý boj, …
Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy!
Jóel 4,9–1
Skrze Zachariáše Bůh říká, že ne silou ani mocí, Ježíš přikázal Petrovi schovat meč, když chtěl Ježíše bránit, máme milovat své nepřátele, ovocem Ducha je pokoj… ale toto je výzva k boji. Proč?
V otázce je zmíněn Ježíš, který ale předtím říká učedníkům: „prodej plášť a kup si meč“. Ta situace proroka Jóele nepopisuje válečný střet, ale dochází tam k jistému „řinčení zbraní“. Situace je podobná jako v Getsemane. Když Ježíše jdou zatknout, zbraně tam jsou. Ale ve chvíli, kdy je použijí, Ježíš jde úplně jiným směrem – useknuté ucho uzdraví. Je vidět, že nechtěl, aby se tam zbraně použily.
Je řeč o svatém boji. Pojem spojení „svatá válka“ je znám spíš v arabském překladu – džihád. Opravdu chce Hospodin po „lidu knihy“, jak muslimové říkají židům, totéž?
Myšlenku svaté války si s křesťanstvím rozhodně nespojujeme. Nežijeme v době křižáckých výprav. V hebrejštině se o svatosti ve spojitosti s bojem a válkou mluví na třech místech: u Jóele, u Micheáše (3. kap.) a u Jeremjáše. Čekali bychom to u obsazování zaslíbené země, ale tak to není. Zajímavé je srovnání překladů. V ekumenickém překladu je svatost znát, ve studijním je překlad „nachystejte válku“, ale do poznámky uvede, že v hebrejštině je slovo „posvěťte se“. Toto sloveso znamená „oddělte se“ a v naprosté většině výskytů to znamená „oddělte se pro Hospodina“. A v hebrejském textu zmíněných proroků je právě holý význam toho slova, tedy „oddělte se“, připravte se pro zvláštní účel – na bitvu. Dobře dělají překlady, které rozměr posvěcení zmiňují, ale i ty, které to neříkají, protože jádro významu není před bitvou přinést oběť Hospodinu (posvětit se). Souhlasím s překladem „přichystejte se k boji“.
Lze zasadit proroctví Jóele do kontextu doby, ve které prorokoval?
Jóel se velmi těžko historicky zařazuje – z malých proroků nejhůř. Přikláním se k vysvětlení, že se jedná o liturgický text ne pro jednorázové, ale pro opakované použití. Nejvýraznější rys knihy Jóel je, že o katastrofě, kterou celá kniha začíná, není možné říct, jestli je to přírodní katastrofa, kobylky nebo hmyz, nebo pohroma zaviněná člověkem, nepřátelská armáda. Formulace jsou napsány básnicky, takže to může být text pro opakované čtení za různých okolností. Je mistrně napsaná pro katastrofy jakéhokoli typu.
Proroctví Jóele jsou nadčasová se zaměřením do mnoha směrů – takže se hodí i pro dobu celosvětové pandemie?
Jedna otázka je, že nejde přesně zařadit dobu vzniku knihy. Druhá je, jestli lze historicky zařadit to, o čem ten text mluví. Kniha obsahuje dvě výzvy pro Jóelovy současníky a pak tři obrazy, které postupují dál do budoucnosti. Výzvy jsou – naříkejte a čiňte pokání (Jl 1,5–2,17). Následuje scénář možné budoucnosti, pokud k tomu pokání dojde. První je požehnání v zaslíbené zemi (Jóel 2,18–27), míří do doby Jóelových současníků nebo následujících generací. Druhý je vylití Ducha svatého (Jóel 3,1–5) – zvláštní na tom je, že Bůh dává sám sebe v masivním měřítku – lidem starým i mladým, bohatým i chudým. Tento verš apoštol Petr cituje o Letnicích. A třetí obraz (kap. 4) mluví o posledním soudu. Ježíš právě 3. a 4. kapitolu cituje, když mluví o svém druhém příchodu. Takže třetí obraz máme stále ještě před sebou a jsou to okolnosti Ježíšova druhého příchodu, posledního soudu a závěr je výhled, co bude potom. Kniha končí: „Hospodin přebývá na Siónu“. Místo Siónu si klidně můžeme dát „Nový Jeruzalém“. Ta symbolika je totožná.
Takže nás čekají události čtvrté kapitoly. Co s tím můžeme dělat? Žijeme v posledním čase?
Ta otázka leží ve dvou rovinách – jedna je pandemie, karanténa, všechny věci velmi mimořádné doby, které právě prožíváme. Jiná rovina je to, co bychom si představili, kdyby ta otázka zazněla třeba v lednu tohoto roku – rovina na naši dobu obecnější, na co jsme zvyklí. Jóel začíná katastrofou, kdy žravý hmyz sežral všechnu úrodu. Kdybych místo žravého hmyzu dosadil žravé viry, mohli bychom s tím textem trochu „sladit krok“. Ano, šíří se zprávy o velkém rozsahu katastrofy a zdaleka nevíme, jak velká ještě bude – ekonomické dopady je těžké předjímat.
Hospodin skrze Jóele říká: Procházíte katastrofou, přiznejte si to, truchlete, naříkejte, volete k Bohu, posťte se, modlete se. Je to pozvání na duchovní cestu. Druhý krok je: vraťte se k Bohu v pokání. Vztáhnuto na dnešek – Česká republika a celý svět na své globální pouti doputoval k pandemii, naši cestu je potřeba přehodnotit, jít dál tak, jak jsme šli doposud, není dobré. A Jóel říká, že přehodnocení naší cesty začíná přehodnocením vztahu k Bohu, u každého jednotlivce. Od toho se odvíjí další kroky.
Je to cesta obnovy?
Právě. Jóel pak přichází s obrazy výhledu: 1) Čekejte požehnání i ve formě dostatku potravy a bezpečí. O to jako křesťané dnes prosíme pro celý svět. 2) Tím největším darem, který vyhlížíme, je Boží blízkost v Duchu svatém v životě jednotlivých lidí. O plnost Ducha je třeba prosit, to je velmi aktuální výzva. 3) Jóel kobylky a katastrofy, které zažívali, nazval Dnem Hospodinovým. Na konci knihy to zopakuje a řekne, že den, ve kterém do údolí Bůh shromáždí národy k soudu, je také Dnem Hospodinovým. A mluví o tom stejnými slovy jako Ježíš: „Den Hospodinův je blízko.“ Ježíš připojuje: Čiňte pokání, věřte evangeliu. Takže poselství Jóele je: Když procházíte katastrofou, neuděláte chybu, když si to propojíte s tím, co nás čeká v závěru světa, kdy Ježíš přijde, bude poslední soud a otevře se nová věčnost. To, čím dnes procházíme, v ČR, v Evropě, ve světě, můžeme nazvat Dnem Hospodinovým, který je bolestivý, drastický – jako budou události ve chvíli, kdy Pán Bůh zavře knihu tohoto světa. Ježíš jako soudce v údolí Jóšafatu uvede věci pravou míru. A poslední věta Jóele zní: „Hospodin přebývá na Siónu.“
Co dnes žijeme, nemusí být ta doba. Každopádně je to příležitost, jak se na dobu Ježíšova návratu připravit.