Ex 4,24–26 Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: „Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví.“ A Hospodin ho nechal být.

Tyto tři verše vypadají, jako by do kontextu ostatního vyprávění Mojžíšovy cesty zpátky do Egypta nepatřily. Jsou jako blesk z čistého nebe a vyvolávají spoustu otazníků. Proč chtěl Hospodin Mojžíše zabít, když Mojžíš byl na „cestě poslušnosti“? V osmdesáti letech od základů změnil svůj dosavadní život, aby šel udělat to, o co ho Bůh žádal. Takže proč?

Tento text je mnohými považován za temné místo Starého zákona a není úplně jasné, proč je zasazen právě do této souvislosti. Přesto můžeme vidět, že k tomu, kdo znal tehdejší reálie, tento text mluvil. A mluví i dnes jak k Izraelcům, kteří čtou Bibli, tak i ke křesťanům, kteří ji čtou skrze Krista. Obsahuje narážky na dobu, ve které text vznikl, kdy Mojžíš řeší věci ve Starém zákoně nejzávažnější – má dojít k vyvedení Božího lidu z otroctví. Má to udělat právě Mojžíš, ale ten udělá chybu.

Ale o té tam psáno není…

Text to neříká, ale naznačuje obrazem. Problém byl v tom, že nebyl obřezán Mojžíšův syn. Z hebrejského textu není zcela zřetelné, jestli je to Mojžíš, koho chtěl Hospodin zabít, nebo Mojžíšův syn. Ale se vší pravděpodobností se opravdu jedná o Mojžíše, jak čteme v novějších překladech. A Hospodin ho chce zabít, protože ač byl sám vyvolen k tomu, aby vyvedl Boží lid, zapomněl na základ, kterým je Abrahamova smlouva s Hospodinem potvrzená obřízkou.

V celém procesu povolání Mojžíše mu ale Hospodin trpělivě vysvětluje: Zuj si boty, stojíš na půdě svaté… Nemusíš mluvit, bude mluvit Áron… Vezmi si hůl, bude jim znamením… Proč Mojžíše neupozorní na tak důležitou věc, když ho opomenutí může stát život?

Mohl to být test. Mojžíš vyrostl do osobnosti, o které se později píše jako o nejtišším z lidí. To je nádherná charakteristika. Byl vychován ve své rodině, později na egyptském dvoře, měl špičkové egyptské vzdělání, ale byl to Izraelec. Potom žil 40 let v midjánské poušti a je možné, že tam zvlažněl, že zapomněl na některé věci, na které zapomenout neměl.

Je zvláštní, že na to nezapomněla jeho žena – dcera pohanského kněze, která nikdy předtím s Izraelci nic společného neměla a Mojžíše potkala jako utečence z Egypta…

Sipora je v tom příběhu úžasná postava. Někteří vykladači se domnívají, že Sipora tím, co udělala, zachránila nejen Mojžíše a tím i izraelský národ v Egyptě – i když Pán Bůh by si asi našel někoho jiného –, ale zároveň se zde veřejně přiznává k víře v Hospodina. Možná ji k činu vedla ženská intuice. Mojžíš něco zanedbal, Hospodin se na něj rozzlobil, Sipora to vycítila a zachránila Mojžíši život. Sipora – cizozemec, přicházející z jiného náboženství. Navíc to je jediné místo v Bibli, kdy obřízku vykonala žena. Obvykle to byla role otce-patriarchy. Zápis této události v Bibli je potvrzením, že ji nepsal jen člověk. Izraelci by hrdost bránila ji zaznamenat.

Než Mojžíš vyrazil na cestu, Bůh mu předem řekl, co bude v Egyptě dělat, jak to bude s faraonem, že vyjdou a budou obětovat na Orebu. V té době Bůh věděl, že Mojžíšův syn není obřezán. Kdyby Mojžíše zabil, nestál by Bůh proti svým vlastním slovům?

Profesor jeruzalémské univerzity Umberto Cassuto se domnívá, že na hranici s Egyptem, kde se rodina utábořila, Mojžíš onemocněl a vypadalo to, že umírá. A Sipora přemýšlela, čím to je, že „byl raněn“ nemocí. V té chvíli ji napadlo proč a vykonala obřízku. Dokonce použila kamenný nůž, kultický nástroj Izraelců určený k obřízce. Když Hospodin někoho ranil, Izraelci vždycky hledali, zda to není proto, že onen člověk má nějaký deficit, který brání jeho službě. Celý Izrael je považován za syna Hospodinova. Mojžíš měl být jeho reprezentant. Ale nedotáhl přípravu na vyvedení Izraele z Egypta. Obřízka byla pro Izraelce naprosto zásadní, tak jako je pro křesťany zásadní křest – musím přijmout Krista a být pokřtěn v Ježíšově jménu, abych před Hospodinem nebyl jen pod svým lidským jménem, ale aby mě viděl skrze Krista. To je pro mě jediná naděje. Mojžíš měl být na svůj úkol připraven a potvrdit, že bude ve své rodině dodržovat, co bylo Hospodinem tak jasně přikázáno.

Mojžíš sám byl obřezán jako nemluvně, nebo až když zjistil, že je Žid?

Se vší pravděpodobností už jako dítě, v Izraeli byli chlapci obřezáni osmý den. A Mojžíš byl puštěn po vodě, až když mu byly tři měsíce. A potom stejně prožil dětství v izraelské rodině, protože ho egyptská princezna svěřila jeho matce.

Zápas Mojžíše s Hospodinem je podobný zápasu Jákoba u Jaboku.

Ano, podobnost je velmi nápadná. I tam šlo Jákobovi o život. Někdy přehlížíme fakt, že když Jákobův zápas s andělem skončil, měl těžce vykloubenou nohu, nadosmrti mu zůstalo postižení. Nebyla to žádná legrace. Byl to skutečně zápas o něco s Hospodinem.

Jákobovi tehdy šlo o to, aby se Ezau nepomstil za dávnou zradu. Ezau mohl vybít celý Jákobův rod. Oba, Mojžíš i Jákob, byli před misí, která měla obrovský dopad na budoucnost národa. Byl to i u Mojžíše zápas o požehnání?

Ano. Mojžíš dostal nesmírně důležité poslání. A bylo zásadní, aby byl na svůj úkol připraven. Musel si uvědomit, že když povede Izrael, který stojí na smlouvě s Hospodinem, jejímž viditelným znamením je obřízka, tak MUSÍ být obřezán i jeho syn. Nelze to opomenout. A bylo to vybojováno. Je zajímavé, jak důležitou roli tam hrála právě Sipora. Dodnes je Sipora v židovství brána jako příkladná postava. Ukazuje to, že obraz patriarchální židovské společnosti není tak úplně černobílý. Ženy byly aktivní, zvláště ve chvílích, kdy muž selhal.

Mají úvodní verše nějaké poselství pro současnost?

Sipora řekla: „Je to zpečetěno krví.“ Prostředkem záchrany zde byla krev. V biblických souvislostech vidíme záchranu prvorozených v Egyptě krví beránka a pak záchranu lidí krví na kříži. Nemůžeme být zachráněni bez oběti.