Jedná se o domácí násilí a je nutné ho zastavit

Tadeáš byl mladý muž ze spořádané a dobře fungující rodiny. Nikdy neměl pocit, že by se jeho život ubíral špatným směrem. Bylo mu čerstvě třicet let, měl stabilní a perspektivní zaměstnání, několik spolehlivých přátel a byl zdravý. Přesto se mu dosavadní život náhle otočil a změnil. Chtěl se osamostatnit a žít s přítelkyní. Pořídil si tedy byt, který uhradil z dosavadních úspor, a do roka se nastěhovali do nového domova. Pak šly události velmi rychle, ale ne tak, jak si Tadeáš ve svých snech představoval.

Krátce poté, co pořídil byt, nakoupil nový nábytek a vybavil ho vším potřebným, se přítelkyně začala chovat jinak než doposud. Podezírala ho z nevěry, obviňovala, sledovala ho na sociálních sítích, prohledávala mu kapsy, jezdila několikrát denně k jeho práci a neustále ho kontrolovala. Začalo to být neúnosné. Tadeáš se bál cokoliv udělat, protože ať jednal jakkoli, bylo to použito proti němu. Buď byl, dle slov přítelkyně, apatický a nezajímal se, nebo se angažoval až moc a vyvíjel na ni neúměrný tlak. K hádce stačilo, že Tadeášovi zavolala sestra nebo rodiče. Přítelkyně vyvolala konflikt, protože nevěřila, že je to rodina. Dle ní to určitě byla jedna ze spousty milenek, které Tadeáš měl.

Byl zoufalý. Čím více se bránil a přinášel konstruktivní důkazy své nevinny, tím více ji v jejích konspiračních teoriích utvrzoval. Nesmyslné chování přítelkyně se stupňovalo. V práci Tadeášovi několikrát udělala žárlivou a paranoidní scénu před kolegy, urážela ho a ponižovala. Po celý den hledala jakoukoliv záminku, aby mu řekla, jak špatný člověk je. Začala ho izolovat od kamarádů a přátel, protože podle ní měli na Tadeáše špatný vliv. Byli to nehodní lidé, a pokud ji opravdu miluje, musí trávit čas jenom s ní. Z veselého, přátelského a optimistického Tadeáše se stala bytost s vyhaslýma očima, byl neustále v tenzi, vyděšený a uzavřený. Nedokázal o této situaci nikomu povědět, styděl se a nevěřil, že existuje řešení.

Po pěti letech se zhroutil, skončil u psychiatra a začal užívat silná antidepresiva. Přítelkyně mu ihned předhodila, že celou dobu jejich vztahu říkala, že není „normální“ a tímto to jen potvrdil. Může být rád, že s takovým člověkem ona vůbec je. A Tadeáš se hroutil dál.

Seznámila jsem se s ním díky vzkazu v e-mailové schránce. Psal v něm o beznaději, studu i myšlenkách na sebevraždu. Nevěděl, kam jít pro pomoc a zda to má smysl. Nevěřil, že ještě někdy bude žít normálně a beze strachu. Svěřoval se, že netuší, proč to vše píše, ale vzpomněl si, že kdysi byl v našem nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Mluvila jsem tam tehdy s dětmi o zradě a beznaději. Četla se pasáž z Bible o tom, že se nemáme bát, protože „Já jsem s vámi“.

Odpověděla jsem Tadeášovi a sešli jsme se v kanceláři. Na konci našeho rozhovoru padlo slovo pro muže velmi těžké a náročné – jedná se o domácí násilí a je nutné ho zastavit. Tadeáš se nadechl a kývl. Celé ty dlouhé roky věděl, o co se v jejich soužití jedná, ale jako muž se styděl přiznat to někomu ve svém okolí.

Tadeáš odešel od přítelkyně a ustál i její mstu, která ho zasáhla v soukromí, mezi přáteli, v zaměstnání. Musel vše opustit, aby mohl začít znovu a jinak. Je na začátku další etapy života. Bude lepší? Nikdo netuší, určitě však bude jiná, alespoň podle slov, se kterými se se mnou Tadeáš loučil: „Vím, že můj život má smysl a má smysl mít rád. Lásku uvnitř mi žádný člověk nevezme, protože mi ji přece žádný člověk nedal.“

Tadeáše jsem od té doby nepotkala a on se mi už nikdy neozval.