Opakuje se to každý rok – bratr Slavoj Raszka z třineckého sboru CB vytvoří tým a veze finanční, ale hlavně duchovní podporu spřátelené Církvi živého Boha do Mukačeva. Loni se tento čtyřiašedesátiletý kazatel s českým týmem vypravil na Ukrajinu na začátku listopadu.

Církev živého Boha v Mukačevu a okolí vznikla před pětatřiceti lety jako výsledek misie ukrajinských bratří Michaila Balka a Sergeje Baljuka v romských osadách. Tito dva tehdy mladí muž začali sloužit v romském táboře, kde žilo asi pět tisíc Romů – všichni v zoufalých podmínkách, v bídě, beznaději, odmítnutí, ale hlavně bez Boha. Na Zakarpatí a dalších místech Ukrajiny vybudoval bratr Sergej mnoho ukrajinských sborů. Skromné začátky služby mezi Romy Bůh rozvinul do obrovského díla, které sice pomalu, ale neustále roste. V Mukačevu je dnes velký ukrajinský sbor s moderním křesťanským centrem uprostřed sídliště. Druhý velký sbor je romský a nachází se uprostřed romského tábora na kraji města, kde žije okolo sedmi tisíc Romů na jednom místě. V okolí Mukačeva pak v současnosti funguje síť dvaceti menších i větších romských sborů, které jsou sice autonomní, ale zároveň jsou úzce spojeny s centrálním sborem ve městě. Tento v podstatě regionální sbor má na starosti bratr senior Michail Balko.

Protože se sbor CB v Husinci podílí na finanční podpoře zmíněných dvou romských pastorů, stali jsme se i my – David a Věra Linzmajerovi – součástí Slavojova týmu a spolu s Františkem Flekem (AC Vyškov), Václavem Bouškou (CB Třinec) a Hankou Marťákovou (KřSb Český Těšín) jsme vyrazili na Ukrajinu.

Program misijního výjezdu byl plný. Navštívili jsme několik romských rodin v Mukačevu, Čomonině a Vělikich Lučkach. Zúčastnili jsme se shromáždění a připojili se s biblickým pozdravem, slovem povzbuzení nebo svědectvím v romských osadách v Paušinu, Sjurte, Seredně, Svaljavě a Mukačevu. Podívali jsme se na rozestavěnou modlitebnu ve Strabičevu. Navštívili jsme také centrum Mukačeva, na tržnici nakoupili vyhlášené čokoládové bonbony Rošen (firma bývalého ukrajinského prezidenta) a ochutnali výbornou pizzu v jedné z místních pizzerií.

Celou dobu pobytu nás hostili přímo manželé Balkovi, kteří se o nás s velkou pečlivostí starali.

Osobně jsem Ukrajinu znala jen z vyprávění, ale to, co jsem viděla, v mnohém předčilo moje očekávání. Mukačevo je krásné město na evropské úrovni, život v něm pulzuje tak, jak jsme zvyklí u nás. Ukrajinské vesnické domky, byť chudé, působí upraveně, skoro u všech je zahrádka a před domkem se pne vinná réva. Cestou míjíte honosné pravoslavné chrámy. Část města tvoří milionářská čtvrť s výstavnými domy, kterých díky developerům stále přibývá. V jiné části města ovšem odbočíte z hlavní ulice a rázem se ocitáte v romské osadě. Zde je už většina obydlí postavená z vepřovic (nepálené hliněné cihly), neomítnutá. Chybí zahrádky, prostor mezi domky tvoří louže, bahno a odpadky.

A jak jsou na tom samotní Romové? V posledních letech se jejich sociální situace zlepšuje. Dnes už dostávají sociální podporu, zvýšila se minimální mzda. Stále pro ně však není jednoduché najít na Ukrajině práci. Romové patří k maďarské části obyvatelstva, většina z nich ukrajinsky mluví špatně. Ti, kteří se přihlásili k maďarské národnosti, mají možnost jít pracovat do Maďarska bez nutnosti pracovního povolení. Podle slov romského pastora Mikoly Lakatoše mají však lepší životní podmínky Romů za následek, že pak nehledají Boha tak jako v dobách, kdy jim bylo zle.

Účast na romském shromáždění ale stejně zanechá v návštěvnících zvyklých na bohoslužby v CB dojem. V první části se zpívá – Romové upřímně, hlučně a s nadšením chválí Boha za doprovodu kytary, kláves, někde i bicích. Zpěv postupně přechází v modlitby, všichni se modlí nahlas a zároveň. Pak následují promluvy bratří. I my jsme se k nim připojili. Setkání končí opět chválami, po nichž se shromáždění poměrně rychle rozejde.

Kvůli jazykové bariéře byla komunikace s Romy trochu složitější, ale nakonec jsme se vždycky domluvili. Vždy s námi byl některý z romských vedoucích, který rozuměl „slovanštině“ – česky, rusky, polsky (po našemu) a mezi touto „slovanštinou“ a maďarštinou sloužil naší skupině jako překladatel.

Celý výjezd byl bohatý na zážitky. Některé se hloubkou dojmu, který zanechaly, zcela jistě zapsaly do paměti na dlouho. Pro mého muže jsou určitě nezapomenutelná osobní setkání s oběma podporovanými pastory – Jankem Davidem a Mikolou Lakatošem. Vidět Romy, kteří nejen uvěřili evangeliu, ale změnili svůj dosavadní životní styl, pracují – a to dokonce nezištně – pro druhé, jak pro křesťany, tak pro spoluobčany z osad, to se hned tak nevidí. Na mě pak velmi silně zapůsobily modlitby Míši Balka za Ukrajinu, jeho výzvy k půstu, pokání a modlitbám. Vytanul mi na mysli Mojžíš zápasící před Hospodinem za izraelský národ.

Co říct závěrem? Snad za všechny zúčastněné mohu vyjádřit vděčnost, že jsme se mohli k této cestě připojit. Ať je nám všem Pán Bůh milostiv.