Deník Lidová demokracie před časem v článku Eldorádo pro náboženské sekty zveřejnil zajímavý názor jednoho ze známých německých odborníků, evangelického faráře Thomase Gandowa. Vyplývá z něho, že společnosti v postkomunistických zemích, kde po pádu totalitních režimů zavládlo ideologické vakuum, jsou náchylné přijímat myšlenky, které se jim zdají zajímavé a nové. Týká se to především mladých lidí, kteří neznali náboženskou svobodu a mají velký zájem o toto „duchovno“. Inzeráty v novinách upozorňují na bezplatné úvodní přednášky o tom, jak rozvíjet skryté mentální a duchovní schopnosti. Východní náboženství je decentně maskované například za způsoby, jak překonávat stres…

Také my s manželem jsme tou dobou hledali směr pro náš další život. Začátkem sedmdesátých let jsme byli ve skupince zájemců o praktikování hathajogy v Havířově. Zpočátku to byla jen další z forem fyzických aktivit, kterým jsme se věnovali. Postupně jsme absolvovali různé kurzy a semináře doma i v zahraničí zaměřené na jógu. Věnovali jsme se očistným technikám těla, ásanám, pránájámě (soustavě dechových cvičení), relaxacím, kontemplaci, meditacím a masážím. Ve snaze najít vlastního guru jsme dokonce v roce 1972 jeli do Indie, kde jsme navštívili některé ášramy. Nabyté poznatky jsme odevzdávali jako cvičitelé v kurzech jógy. Po několikaletém hledání duchovního vůdce jsme se stali žáky svámí Mahéšvaránandu. Dostali jsme osobní mantru a pod jeho vedením jsme pokračovali v praktikování systému Jóga v denním životě, který právě sestavil. Systém byl navržen tak, aby získal velký počet následovníků všech věkových skupin. Józe jsme se věnovali celých 15 let.

V kurzech pro pokročilé se však čím dál častěji hovořilo o Bohu. Slovo „joga“ se překládá jako „spojení s Bohem“. Jde tu však o neosobního boha Brahmu nebo o kosmickou energii. Citovaly se zde i některé verše z Bible (1Jn 4,16: Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.) Byli jsme vedeni do vyššího stavu vědomí, abychom zakoušeli lásku neosobního boha skrze gurua, který byl a je uctívaný jako Bůh…

Jedenáct let žačkou

Toužila jsem dosáhnout toho, co jóga a její vůdci slibují – pokoje, radosti, štěstí, vyrovnaného života a moudrosti od Boha. Rozhodla jsem se pro osobní zasvěcení guruem. S manželem jsme pod vedením indického učitele strávili jedenáct let. Cvičili jsme pod jeho vedením ásany, i když on sám s námi mnohem víc dělal relaxace s působením sugestivních formulací. Zpočátku jsem se po cvičeních cítila dobře, přitahovalo mě to stále víc.

Setkání s guruem většinou trvala hodinu a déle. Během nich jsme uctívali nejen jeho, ale i hinduistická božstva, jejichž jména jsme vzývali zpíváním kírtan nebo bhadžan – krátkých refrénů v sanskrtu na jejich oslavu. Časté byly i jednobodové koncentrace například na plamen svíčky nebo meditace nad obrazem učitele svámí Mahéšvaránandu u jakéhosi oltáře. Pod vedením gurua jsme meditovali a zůstávali v tranzu s určitými zážitky. Takto jsem byla vtahována do věcí, o kterých jsem neměla ani ponětí. Nemluvilo se o tom, proč a s jakým cílem to děláme, bylo to posvátné, skryté. Odříkávali jsme osobní mantry pomocí mály – 108 korálků zvláštních indických semen – údajně na změnu osobnosti. Vše, co jsme dělali, se opíralo jen o city a osobní zážitky. Také jsme dělali dechová cvičení, což vedlo až k omdlívání. Necítila jsem se dobře. Napadaly mě zlé myšlenky a špatné touhy, jako by mě něco ovládalo…

Jóga pro mě byla vším – životním stylem spojeným s vegetariánstvím a s hinduistickou vírou. Praktikovala jsem radžajogu, karmajogu, ale hlavně bhaktijogu – cestu oddané služby gurovi. Byla jsem členkou Unitárie, navštěvovala jsem přednášky o různých náboženských směrech, mudrcích a mysticích. Zaujalo mě to. Nechyběla jsem na žádném jogínském soustředění. Dosáhnutí toho, co jóga slibovala, jsem podřizovala všechen svůj čas a dovolené, a to celých 15 let.

Asi po roce působení svámí Mahéšvaránandu nastal čas na obřad zasvěcení s odevzdáním osobní mantry. Tím se kromě jiného dosahuje většího vlivu gurua na žáka. I to jsme přijali. Hodiny meditací a neustále se opakující zpěvy s doprovodem malých činelů nám měly přinést duchovní zkušenost, pocity, přiblížit nás k bohu. Nikdo z nás však nechápal, co za působení se za tím skrývá, na co vlastně tyto praktiky slouží. Ptát se nikdo nechtěl, protože takovým člověkem by všichni pohrdali. Pod vedením svámího bylo vždy zřejmé, že tu nejde o zlepšení tělesné kondice, lepší dýchání, ale o velmi zjevné duchovní působení a cíl.

Svámího jsme měli jako zprostředkovatele Boha na zemi. Vzdávali jsme mu všechnu úctu a obdiv, leželi jsme u jeho nohou! Přinášeli jsme mu různé oběti, mnozí mu upsali své životy, finance, někteří z nás i celý svůj majetek. Duchovní učitel – Mistr – se v sanskrtu nazývá guru, což znamená Božské světlo, Světlo svědomí a zároveň stav nejvyššího poznání, kterého je možné dosáhnout. Podle slov svámího Mistr probouzí a rozvíjí schopnosti žáka, podobně jako zahradník pěstuje rostlinu, kterou zasadí? Dává jí potřebné živiny, ochraňuje ji před škůdci a rostlinka může růst. Mistr dává žákovi požehnání a sílu, ukazuje mu, kudy vede cesta – a žák může jít ke svému cíli.

Působení svámího je velmi sugestivní, proto se mu mnozí vydali (napospas). Takto vzniká absolutní závislost na guruovi jako na bohu. Jste-li pokročilejší adepti jógy, pak guru řídí a ovládá váš život! Nechává se vámi uctívat jako Bůh (i když o tom nemluví). Jeho mocný vliv na následníky dokresluje zdánlivě podružná epizoda z letního jogínského tábora nedaleko Budapešti: Během oběda, ve vzdálenosti několika desítek metrů od jeho stanu, napomenula mého manžela jedna z tehdejších představitelek společnosti Jóga v denním životě, že sedí zády ke svámímu, což znamená neúctu k jeho osobě.

Jako misionář hinduismu se svámí snažil prostřednictvím cvičení jógy získat co nejvíc učedníků. Dnes však vím, že to, co učí a co na svých žácích praktikuje, není jen vymývání mozků, jak to někteří tvrdí, ale přímo napojování se na hinduistická božstva a otevírání se jim! V Bibli se píše, že duchovní působení lze poznat po ovoci. Naše rodinné vztahy ale nebyly dobré. Nastaly problémy. Nevěděla jsem si s tím rady, a tak jsem svůj denní program rozšířila o další jógové techniky. Šla jsem cestou sebezdokonalování, ale i velké samoty. Ano, cvičením jsem se dokázala odreagovat, ale znovu jsem se začala vracet do reality těžkostí a prázdnoty.

Byly narušeny rodinné vztahy mezi námi, mezi rodiči a dospívajícími dětmi, i mezi mnou a manželem. Nešlo o nedostatek lásky, ale o studenou válku a nenávist. Zašlo to tak daleko, že mi nějaký čas po zasvěcení nezáleželo na životě. Vzpomínám si, jak jsme celá rodina byli v tehdejší Jugoslávii a já jsem seděla za volantem s touhou roztříštit auto o skálu… Neuměla jsem si poradit se svým životem. Vždyť jsme se všichni od sebe tak vzdalovali! Vůbec jsem to nechápala – vyvinula jsem přece tolik úsilí „na cestě k bohu“.

Vysvobození

Modlit jsem se neuměla, tak jsem jednou večer seděla v meditační poloze a volala k Bohu o pomoc. Neměla jsem sílu pokračovat v tak roztříštěném životě. Trhalo mi to srdce, nebyla jsem schopná udělat životní rozhodnutí. Cítila jsem, že jsem opuštěný, prázdný, neschopný člověk. Bůh mě tehdy vyslyšel a poslal mi pomoc. Krátce na to přišla moje známá, která se mnou předtím deset let cvičila jógu. Přišla jako křesťanka s tím, že se za mě modlí. Řekla mi, že pomoct mi může jen Ježíš.

Nic jsem nechápala – Ježíše jsem neznala. Během několika dní jsem se jako zázrakem v těšínské oblasti ocitla mezi křesťany, kteří milují Ježíše a následují ho celým srdcem. Tam se Bůh dotkl mého srdce. Ukázal mi můj stav a poskytl mi i životní řešení. Dal mi poznat svoji lásku, moc i moudrost. Věděla jsem, že Bůh tam je a mluví právě ke mně. Když se mluvilo o „Boží pračce“ – o tom, jak On má moc vyčistit lidská srdce, velmi mě to oslovilo. Poznala jsem, že se tito lidé neopírají jen o nějakou filosofii, ale skutečně žijí s Bohem. Chtěla jsem vědět o Ježíši a Božím slově víc.

Nastal den, kdy jsem pochopila, že se musím rozhodnout – žít buď s Pánem, nebo bez něho. Ježíš za mě z lásky položil svůj život, abych já nemusela bloudit, žít bez lásky, bez světla, bez naděje. Už jsem se rozhodla. Nechtěla jsem v tom „svinstvu“ zahynout! Nikdo jiný a nic jiného mě neočistí. Žádná jógová technika neočistí naše srdce, naše svědomí ani naše podvědomí. Jenom krev Ježíše Krista z nás smývá každý hřích. Vyznala jsem před Bohem, lidmi i ďáblem Ježíše jako svého jediného Pána a Spasitele. On mi odpustil moje hříchy, byla jsem osvobozená z jógy a modlitbami rozvázaná z vlivu temných mocností, které se za ní skrývají. Porozuměla jsem, že tyto dvě cesty – cesta jógy a křesťanství – jsou neslučitelné. Spálila jsem všechny mosty s klamnou minulostí – bludné knihy o józe jako o cestě k Bohu a k osvícení – tajné nauky Tibetu, Bhagavadgítu, Buddhovo učení, Evangelia východních mudrců a další. To, co mi bylo tak vzácné a drahé, se mi stalo hnojem! Brala jsem jógu jako to pravé, ale byla jsem na špatné cestě.

Můj život a život mé rodiny se úplně změnil. Už mnoho let jsem v Boží škole. On mi dává sílu a schopnost odpouštět, projevit lásku, mít úctu, žít v pokoji a radosti. Mým pánem býval guru, teď je jím Ježíš, Jemu patřím a sloužím.

(svědectví bylo zveřejněno ve slovenském časopise Rozmer v dubnu 2000)