Když před 15 lety vznikal Maják ve Vsetíně, od začátku jsme chtěli v zakládání sborů pokračovat. Po čtyřech letech fungování se objevilo v našem okolí několik mladých lidí, kteří měli podobnou představu a byli ochotní se kvůli ní i přestěhovat. Několik z nich mělo vztah k Olomouci, a tak jsme se rozhodli, že by to mohlo být tam. V roce 2011 se přestěhovalo 8 lidí do Olomouce s touhou založit tam další sbor.

Na papíře to vypadalo velice jednoduché, ale realita byla úplně jiná. Prvních pět let bylo asi pro všechny obrovskou zkouškou víry a odhodlání. Z původních osmi lidí jsou v dnešním týmu jenom tři. Nikdo nečekal, jaké to je, přestěhovat se do města, ve kterém nevyrůstal a nežil. Nemáte žádné kořeny, spolužáky ze školy, dlouholeté kolegy v práci nebo sousedy, které znáte 20 let. Neznáte dokonce pořádně ani město, v němž bydlíte. Trvalo to asi pět let, než se z počáteční skupinky stal tým o dvaceti lidech. Setkávali jsme se po kavárnách, hospodách, divadlech, klubech. Vystřídali jsme asi osm různých míst. Velmi důležité v té době bylo právě spojení s Majákem jako mateřským sborem. Lidé ze Vsetína mnoho let všemožnými způsoby vypomáhali Metru v Olomouci a bez nich by pravděpodobně Metro nepřežilo.

Na druhou stranu zakládat nový sbor na zelené louce nabízelo nepřeberné množství nových možností. Možnost zbavit se veškeré tradice, znovu a pro novou generaci promyslet smysl víry. Zjistit, jaké jsou skutečné otázky, kteří si nevěřící lidé kladou, ne jenom předpokládat. Vyjít mezi ně, neočekávat, že sami přijdou mezi nás, protože není kam přijít. Mít čas skutečně s lidmi být, protože nemusíme udržovat pravidelné církevní programy. Bylo to skvělé období svobody a experimentování.

Po pěti letech se situace změnila. V týmu bylo víc než 20 lidí, což je obecně udávané číslo, s nímž by se vůbec mělo začínat, lidé se zabydleli, vybudovali vztahy a další lidé se přidali. Najednou se všem lépe dýchalo a věci se děly tak nějak jednodušeji. Objevili jsme způsoby, jak sloužit lidem kolem sebe. Mnoho lidí si prošlo novým hledáním a pochopením víry v Ježíše ve svém životě – a to se stalo zdrojem služby jak lidem nevěřícím, tak těm, kteří hledají hlubší pochopení své víry.

Co jsme se naučili? Mnoho věcí, například, že nestačí vědět, co nechceme, musíme vědět, co chceme. Že je dobré věřit tomu, co říkají průzkumy, například že je potřeba začít aspoň s 20 lidmi a že tím nejdůležitějším není veřejná bohoslužba. Že ne všichni lidé to myslí stejně vážně, ale že není nic lepšího, než mít kolem sebe přátele, se kterými můžeme žít v církvi. A mnoho dalšího.

Dnes Metro tvoří asi 50 dospělých a 20 dětí a většina jsou mladé rodiny. Také se nám podařilo rozvinout službu pro vysokoškolské studenty na olomoucké univerzitě. Jsme Bohu velmi vděční, že na začátku byli odvážní lidé, kteří udělali krok do neznáma, i za podporu, kterou jsme měli a stále máme od Majáku. Jsem si docela jist, že kdyby bylo na začátku jasné, jak složité to bude, nikdo by do toho nešel. Na druhou stranu ale zároveň není nikdo, kdo by toho litoval, protože nás to všechny změnilo a umožnilo nám to poznat Ježíše mnohem lépe než předtím.