Boha nikdy nikdo neviděl, tím méně v biblické knize Ester

Boha nikdy nikdo neviděl, tím méně v biblické knize Ester. Vůbec ho tam nehledejte, ani slovo, ani zmínky, snad jen tušení.

Zato najdete všemocného krále, je zpitý alkoholem i mocí a obklopen sobě rovnými. Navrch prvním ministrem jmenoval mstivého a zapřisáhlého antisemitu, který chystá genocidu Židů, zatím to ale nikdo netuší.

Ale hlavně je tu mladé děvče, ještě nedávno dítě, sirotek žijící v komunitě, chráněná opatrovníkem, kterého ve všem poslouchá. Její budoucnost je daná tradicí, jako každá jiná dívka bude provdána za židovského muže, stane se matkou a bude pečovat o domácnost podle všech košer zvyklostí.

Svět mocných byl neprodyšně oddělen od obyčejných lidí, ale jen do té doby, než vyhlásili konkurz na novou královnu, protože tu starou panovník zavrhnul. Svévolně lpěla na své hrdosti, stálo ji to život.

Načež Hadasa, tak se dívka jmenovala, přišla nejen o rodiče, ale teď doslova o všechno, o svobodu i vlastní jméno, Ester ji začali říkat. Definitivně byla vyrvána ze svých kořenů, přesazena do cizího světa astrálních bohů, do nemilosrdného prostředí harémových žen. Navždy uvězněna ve zlaté kleci pod dozorem eunucha.

Na perském dvoře o všem rozhodoval los, vše bylo zapsáno ve hvězdách, každý okamžik. Ester čekal osud většiny žen v královském domě, stane se souložnicí, hračkou panovníka k ukojení jeho vášní na jednu noc. Bez volby, bez šance, vláčena vůlí někoho jiného. Podržela si alespoň to jediné, svou nejvnitřnější identitu, nikomu neprozradila, že je Židovka.

Stala se královnou, ale to jí svobodu nevrátilo, trvale zůstala ve vleku událostí. Submisivní, dříve poddaná pěstounovi a židovské tradici, nyní perskému králi a zákonům, ze kterých není úniku. Stále jí ale zůstalo to jedno jediné a poslední tajemství, a tajemné ženy vzbuzují v mužích zájem.

A pak přišlo, co se později v dějinách mnohokrát opakovalo, zákonem schválená genocida Židů. Pěstoun ji v té krizi zneklidnil, nemůže si být jistá ničím, ani svým královským postavením. Buď se vzepře osudu, nebo zahynou všichni Židé a ona s nimi. Možná, ale opravdu jen možná, právě proto se stala královnou.

Tři dny Ester nejedla ani nepila, pak se oblékla do královských šatů a vlastně poprvé v životě vzala osud do svých rukou. Krásná, hrdá, nenechala ho držet v rukou panovníka ani nenávistného premiéra. I kdyby ji to mělo stát život, odhodlala se k činu, výsledek nebyl jistý. Nezvratně dospěla k rozhodujícímu okamžiku svého života.

Ale ještě stále a až do poslední stránky, věty i slova Boha v knize Ester nenajdeme. Chceme ho tam vidět, ale marně. Vidíme jen činy a charaktery lidí, dobrých i zlých. Jakoby vůbec Boha nebylo. Věřící se museli naučit žít jen z víry v Neviditelného. Aniž by vyslovili jeho jméno, museli se dospěle rozhodovat bez toho, že by je Všemohoucí bral jako malé děti za ruku a přesně jim říkal, co mají dělat. Ester se to naučila v čase odříkání.