Zamíchat si cukr do kávy se může zdát jako úplně banální úkol. Ve chvíli, kdy ale člověk sedí v úplné tmě, to může být problém.

Právě takový zážitek nabízí Kavárna Potmě. Provozuje ji Nadační fond Českého rozhlasu a výtěžek z jejího provozu jde na projekt Světluška, který pomáhá těžce zrakově postiženým. Během léta kavárna stála v několika městech – jako první třeba na pražském náměstí Republiky.

„Dobrý den, budu vaším průvodcem Kavárnou Potmě. Poprosím vás, uděláme takový malý vláček. Otočím se k vám zády a nabídnu vám své pravé rameno,“ vysvětluje mi vstup do kavárny muž se silnými brýlemi, který se představuje jako Mirek. Naše tříčlenná skupinka tedy plní pokyny, stoupáme si za sebe a Mirek už otevírá dveře do předsíně. Myslím, že v ten moment dokonale chápu slovní spojení „černočerná tma“. Ve chvíli, kdy se zavřou dveře, není vidět, ne na krok, ale na centimetr. Společně se takovým doslova husím pochodem vydáváme za Mirkem, který nás zkušeně vede do další místnosti celé kavárny.

„Tady zastavíme. A já budu jednoho po druhém usazovat,“ vede mě jako první k židli. „Dám vám ruku na hranu stolu a můžete se posadit,“ vysvětluje mi Mirek. I když si denně sednu nesčetněkrát, najednou se mi takový běžný úkon daří dost nejistě. Všechny tři sedíme u stolečku a Mirka střídá servírka Katka. Hned po pozdravu nabízí kávu, džus nebo třeba ledový čaj. Objednávám si poslední zmíněný nápoj, nejspíš v naději, že u něj nemám tolik šancí polít si své bílé tričko. Katka odchází a já jen slyším, jak objednávku předává baristům a hlavou se mi honí, jak náročné je asi obsluhovat v naprosté tmě třeba takový kávovar.

Tričko zůstává čisté

Katka už před nás staví tři hrníčky a já poprvé zkouším, jestli se dokážu ve tmě napít. To nakonec zase tak velký problém není. Daleko větší výzvou je najít hrneček, který jsem odložila na stůl. „Já ho raději vůbec z ruky nepouštím,“ směje se můj doprovod, když opatrně rukou prozkoumávám stůl.

Odhaduji, že je v kavárně zhruba šest stolů. Jak velký je ale samotný prostor, absolutně nedokážu určit. Mirek usazuje další a další návštěvníky a obsluha má napilno. V duchu kavárníky obdivuji, protože se v prostoru pohybují ladně a s evidentní jistotou. Není slyšet žádné vrážení do židlí nebo řinčení rozbitého nádobí. Sama si uvědomuji, jak mi tma a absence zraku najednou bystří další smysly. Například zřetelně slyším, že si o pár stolků dál přisedli cizinci. „Běž k nim ty, já anglicky moc dobře neumím,“ slyším taky Katku, která nechává obsluhu nových návštěvníků na své kolegyni.

Jak se blíží dno mého hrnečku, začínám i já získávat aspoň trochu jistotu ve svých pohybech a tričko je zatím stále bílé. Servírka Katka taky pravidelně chodí kontrolovat, jestli nám nic nechybí, případně vyřídí naše další objednávky.

Místo hotovosti plastová kolečka

Přímo v samotné kavárně se penězi neplatí. Ve chvíli, kdy se chceme zvedat k odchodu, dáme servírce podle počtu nápojů, které jsme vypili, malé plastové kolečko, které slouží jako platidlo. Každý návštěvník dostane při vstupu do kavárny celkem čtyři. A poté, co se opět dostaneme na denní světlo, kavárníci podle zbylých koleček určí, kolik zákazník vypil nápojů.

U stolu se opět objevuje Mirek a stejným způsobem, tedy vytvořením malého vláčku a husím pochodem, vycházíme zpátky z kavárny. Jen co vykročím z naprosté tmy, denní světlo mě okamžitě doslova bodá do očí, a tak si je rychle rukou zakrývám a nechávám si chvíli, abych si zase zvykla. „Je to uklidňující, ale zároveň takový divný pocit,“ svěřuje mi své dojmy návštěvnice, která z kavárny vyšla se mnou. Nezbývá než, tentokrát už vidící, obsluze zaplatit a jako památku na netradiční návštěvu mi zůstává bílý hrnek s černým logem Světlušky.

I teď, když si do něj doma občas vařím čaj, si vzpomenu, jaké štěstí mám, že nemusím hrnek hledat šátráním po stole a že bílé tričko, které si někdy vezmu na sebe, často zůstává bílé, protože se naštěstí bez problémů strefím s nápojem do pusy.

Kavárna POTMĚ letos navštívila celkem deset měst. Kromě Prahy mohli lidé kávu nebo další nápoje v úplné tmě vypít během léta třeba v Ústí nad Labem, Pardubicích nebo Litomyšli. V Praze je kavárna postavená z mobilních dílů, které se po skončení opět uklidí. Do dalších měst jezdí takzvaná mobilní kavárna, tedy pojízdný autobus. Zastavuje třeba na hudebních festivalech, ale i uprostřed města nebo před nákupním centrem. Za letošní léto kavárna navštívilo celkem přes 3 500 hostů a vybralo se téměř 690 tisíc korun.

Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu

Na co jdou peníze, které vyberete třeba právě tady v Kavárně Potmě?

Na pomoc těžce zrakově postiženým nebo nevidomým dětem, rodinám i dospělým. Podporujeme i neziskové organizace, které se o tyto lidi starají. A velká část výtěžku putuje k individuálním žadatelům, což jsou lidé, kteří se na nás obrací v různých životních situacích a žádají peníze na kompenzační pomůcku nebo na výcvik vodicího psa. Konkrétně třeba Světluška loni pomohla například Tadeášovi ze Vsetína, který je částečně nevidomý. Díky speciální lupě si může prohlížet a číst oblíbené knížky o vesmíru.

Kavárna Potmě ale není jediný projekt, přes který pro Světlušku peníze vybíráte. Co dalšího organizujete?

Třeba v září pořádáme už tradičně Sbírkové dny pro Světlušku. Letos jsme měli v ulicích českých měst sedm tisíc dobrovolníků, kteří nabízeli různé propagační předměty – třeba světluščí tykadla, náramky nebo černé zubní kartáčky. Na konci října je každoročně taky koncert Světlo pro Světlušku. Letos jsme jím oslavili 15. narozeniny Světlušky. Už tradičně na něm vystupují v duetech čeští zpěváci s nevidomými interprety. Pro změnu na jaře pak v několika českých městech organizujeme Běh pro Světlušku. A právě teď připravujeme projekt Vánoce pro Světlušku. Na Václavském náměstí budeme celý měsíc před Vánoci prodávat na trzích. Výtěžek z prodeje křišťálových a skleněných ozdob pak půjde zase na sbírku pro Světlušku. A lidé, kteří nás třeba nikde nepotkají, mají možnost přispět formou dárcovské SMS nebo převodem na účet. Kompletní informace jsou na webu https://svetluska.rozhlas.cz

A jak může někdo naopak zažádat o finanční pomoc od Světlušky?

Žádosti jednotlivců se dají podávat přes celý rok. Stačí vyplnit potřebný formulář, který je ke stažení na webu Světlušky. Komise, která dohlíží na rozdělování výtěžku sbírky, pak zasedá osmkrát do roka. V případě neziskových organizací už je grantové řízení pro letošek uzavřené. Takže zase až příští rok.