Jsme pod tlakem. Myslím zejména jako křesťané, kteří chtějí vychovat děti ve víře. Jsme členy čím dál menší sociální skupiny uvnitř naší společnosti. Máme jiné názory, jiný hodnotový žebříček, žijeme jiné náboženství než naše okolí. Vliv světa sílí také díky novým technologiím. Často přemýšlím, jestli nám křesťanům role outsiderů přísluší, ale je to realita, které se nelze vyhnout. Jak mám ale na ni svoje děti připravit?

J Do jaké míry tolerovat vliv, který velice promyšleně, sofistikovaně, ba přímo vědecky vymývá mozky a vnucuje představy, které se zásadně míjí s křesťanskou vírou? Společnost se změnila a křesťanský přístup k životu dávno přestal být vůdčím názorem. Příčina? Lidé přestali věřit v theokracii, ve které společnost „přijímá“ ten správný (rozuměj Boží) zákon přicházející shůry a chce ho uplatňovat v důvěře, že s Božím zákonem přichází do našeho světa ideální svět Nebeského království. Společnost dávno žene jiný motiv. Nejrozšířenějším současným náboženstvím je konzumní ideologie. Ta vidí ráj v materiálních věcech a v subjektivním individuálním uspokojení. Lze tolerovat takovouto sobeckou ideologii?

Mám své děti úplně izolovat? Osobně jsem rád za výdobytky nových technologií a moderního způsobu oblékání, cestování a třeba i stravování. Technologie můžou být dobrým nástrojem pro vzdělání, komunikaci, organizaci. Můžou dokonce dobře posloužit k růstu Božího království. Nechci děti uzavřít před světem. Chci je připravit na život v nepřátelském světě. Stále si musíme připomínat, že žijeme ve společnosti, která vyměnila prostředky za cíle a z nástrojů vytvořila modly. Povídáme si o tom s dětmi, jak se shlukují skupiny kolem novodobých bůžků (mobil, auto, motorky, sport, cestování), které si fanaticky chrání, nedají na ně dopustit, žijí jenom pro ně. Jsou schopni obětovat svůj čas, peníze i přátelství. Snad jako každý rodič dnešní doby stojím před rozhodnutím: ne „jestli“, ale „kdy“ mobil? Jsem si vědom, že tlačítkový mobil znamená nižší sociální status a také odsouzení do role outsidera. Jsme vtaženi do konfliktu dítěte se současnou společností, která je jiná. Možná budou vystaveni posměchu, vyloučení nebo šikaně.

Jak se s tím vypořádat? Můžeme zvolit různé strategie, jak své děti ochránit. Známe z Bible: „Chraňte se zla v každé podobě!“ Uzavřenost a vysoké zdi ale dítě na život ve světě nepřipraví. Představa, že až dospějí, budou z ničeho nic zralí, je lichá. Lepší je, myslím, přiznat před dětmi, že i my dospělí jsme vystaveni pokušení a že i my se s nimi učíme zápasit. Přestože prohrávám, díky Bohu můžu činit pokání a začít znovu a očekávat Boží sílu a pomoc. Problémem nejsou moderní výdobytky, ale naše fascinace jimi a touha je zbožštit a oddat se jim, dát jim přední místo namísto Bohu. Modly nás vedou k závislosti na nich. Aby člověk dostal řidičák, musí mít minimálně v osmnácti splněné zkoušky. Myslíme si, že v tomto věku by mohl být každý dostatečně zralý a schopný naučit se zodpovědnému chování na silnici. Když za mnou přišla nejprve dcera, pak syn, že chtějí mít to, co druzí, napadlo mě – žádná tolerance se sice rovná maximální ochrana, ale také žádná odpovědnost dítěte. Dítě tomu rozumí jinak – žádná svoboda. Když jsem byl malý, myslel jsem jako dítě, měl jsem zodpovědnost dítěte. Úměrně k jejich věku snižuji ochranu, kladu na ně odpovědnost, tím roste k jejich radosti svoboda, ale i možnost pádu. Vysvětluji jim, že při tom je s nimi nebeský Otec, jejich přítel Pán Ježíš i my – jejich milující rodiče.