Autor

Eva Čejchanová

Svoboda je vždy spojena s rizikem

Že nebude neviditelným člověkem v davu měl Petr Fiala zapsáno ve svém životním příběhu možná už dlouho předtím, než vůbec započal – narodil se do rodiny intelektuálů, která byla trnem v oku jak nacistům, tak komunistům.
3. 12. 2019Rozhovory

Svoji víru nenechávám před branou pivovaru

Ale je to otázka postoje člověka, nikoli té konkrétní věci. V životě křesťana v tomhle ohledu hraje klíčovou roli to, jak se on sám rozhodne poslouchat svého nebeského Otce, který nás vede ke střídmosti, k opatrnosti v užívání všech věcí tohoto světa.
24. 11. 2019Ježíš byl tesař

Den za zdmi věznice

Areál před věznicí s ostrahou ve Stráži pod Ralskem se probouzí do nového dne, ale parkoviště už je plné. Za vysokou branou vedle vstupní budovy je živo – skupina mužů v tmavých montérkách a světle modrých „vaťákách“ se chystá na výjezd.
24. 9. 2019Reportáže

Zpověď teenagera

Znáte to. Člověk se zamiluje a všechny myšlenky se najednou začnou upínat na ni, na dívku, která se mu líbí. Představuje si, jak s ní tráví čas, jde na výlet, žije s ní. Je mu sympatická, rozumí si s ní. A pak se to někde zadrhne.
10. 8. 2019Rodina – příběhy

Cesta ze země Úsu

Po dlouhém váhání Ota na mobilu to číslo vyťukal. Potřeboval mít jistotu. Když uslyšel na druhé straně telefonu mužský hlas, prostě se slušně zeptal: „Jak to s mojí ženou myslíte? Tuším, že je do vás zamilovaná…“
25. 7. 2019Rodina – příběhy

Najednou jsem měl čas jen „být“

Vyslechl si lékaře a musel se rozhodnout, jestli chce žít, nebo ne. „Nejsem typ, co by v posilovně zvedal železa. Tak jsem začal chodit,“ říká Jakub Čech, filmový zvukař, který přešel americký kontinent.
1. 7. 2019Rozhovory

Mateřství až na dno

„Tati, prosím tě, přijeď. Jenom na jeden večer, na jednu noc. Moc prosím. Já už nemůžu…“ Sotva ji slyšel. Obě děti strašně křičely. Přijede. Zítra ráno zase odjede do práce, zpátky do svého města. Simona se sesula na podlahu a po tvářích jí tekly slzy.
19. 4. 2019Rodina – příběhy

Za světlem z temnoty

Ležel na tvrdé posteli v cele vazby a tekly mu slzy. Duši měl prázdnou, roztrhanou na tisíc kusů. Byl na dně. Nechtěl zabít. Ve střepinách myšlenek se začalo čím dál zřetelněji ozývat volání. Musel to vyslovit nahlas: Pane Bože, prosím tě, pomoz mi!
29. 3. 2019Rodina – příběhy

Ostrava zpívá gospel

Je sobota 1. prosince po druhé hodině odpolední. Začíná generálka. Malým sálem zní rozezpívávání. Sto sedmdesát lidí, z nichž velká většina není věřící, nikdy profesionálně nezpívala a neumí anglicky. Nejlepší sestava na to, zpívat v angličtině na koncertech o Bohu.
22. 3. 2019Reportáže

Velké věci se rodí z ticha

„A tu fotku, prosím, hlavně nějakou v purpuru a s berlou,“ loučí se s námi biskup Václav Malý s osobitým humorem. Z mírného obličeje se širokým úsměvem září pokora. Nemusela by, jeho jméno je už skoro třicet let pojmem. On sám se ale k době, kdy ho znal každý Čech, vrací jen velmi nerad.
28. 2. 2019Rozhovory