Je sobota 1. prosince po druhé hodině odpolední. Začíná generálka. Malým sálem zní rozezpívávání. Sto sedmdesát lidí, z nichž velká většina není věřící, nikdy profesionálně nezpívala a neumí anglicky. Nejlepší sestava na to, zpívat v angličtině na koncertech o Bohu.

„A teď operně – jdeme do sklepa pro víno.“ Nebýt toho úsměvného textu, je to síla, která mi okamžitě připomíná Pláč Židů z opery Nabucco. A to je teprve začátek. Kolem stolků se shlukují skupinky. Mnozí se tu znají už z minulých ročníků. Projekt Ostrava zpívá gospel jede letos v severomoravské metropoli už šestým rokem. To ale vůbec neznamená, že se budou lidé v pěveckém sboru znát. „Přihlašování se provádí ve stanovený den a hodinu on-line a je to mazec,“ říká Jarmila, která se gospelových koncertů jako člen souboru účastní už počtvrté. „Všichni jsou si rovni, nikdo nemá výhodu – ani ten, kdo krásně zpívá, ani ten, kdo absolvoval všechny ročníky. V určený den a určenou hodinu je každý, kdo chce zpívat, ‚na značkách‘. Vím tu o mnoha lidech, kteří čekají u počítače, až to vypukne,“ směje se.

Minutu před pátou zkoušela, jestli už se může přihlásit, ale začalo to opravdu až v pět. Alty byly naplněny během deseti minut a celý sbor byl obsazený do půl hodiny. Žádné hlasové zkoušky, žádný výběr. Jediné dva požadavky jsou věk nad 15 let a povinná účast na zkouškách. Těch je pět, navíc dvě celodenní, z toho jedna výjezdní s možností noclehu. Během pěti týdnů od chvíle, kdy těleso vznikne, až do třech koncertů odzpívaných v profesionálních podmínkách a za doprovodu profesionálních muzikantů, se z těchto lidí stane komunita. „Je tu neuvěřitelná atmosféra. To se musí zažít, těším se na to každý rok. Už zkoušky jsou zážitek. Všichni se tu k sobě chovají hezky. A při koncertech si to na pódiu vyloženě užíváme,“ dodává další z účinkujících.

To je ostatně výzva, kterou zakončuje generální zkoušku sbormistr Terry English – hlavně si to užijte. S vedením velkých pěveckých sborů má dvacetileté zkušenosti. A dar od Boha. Typický Čech nedokáže pochopit, kde se v tom kudrnatém Angličanovi bere tolik energie. Pořád je v pohybu, s úsměvem, neustále rozpohybovává ostatní, reaguje na každý hlas a úsměv vykouzluje na tvářích zpěváků nejen grimasou, ale i svou češtinou: „Až začne hudba, budete zmizet, děéécka. Já vám ukášu!“

Po generálce se všichni vrací do malého sálu. Je čas převléknout se do bílého a připravit se na to, že za chvíli budou stát na pódiu v záři světel, před halou plnou lidí. Ještě předloni si gospelové koncerty lidé chodili poslechnout do evangelického „červeného“ kostela v Moravské Ostravě. Protože byl ale vždy plný k prasknutí, koncerty se loni přesunuly do auly Gong, která má kapacitu 1 500 míst. Sbor se ze 70 zpěváků rozrostl až na letošních 170 a atmosféru kostela vytváří alespoň velká projekce jeho interiéru na plátnech za pódiem a v centru auly.

A jde se. Nejde si nevšimnout, že pro mnohé zúčastněné je to vzácná chvíle. Bílé krajkové šaty až nad kotníky a v šedých vlasech rudý květ ibišku. Bílá, pečlivě zabalená košile, kterou z látkového pouzdra opatrně vytáhl vousatý šedesátník. Dokonalé nalíčení a propracované účesy z dlouhých vlasů. Cítím, že tohle je víc než jen koncert.

Za tiché melodie kláves přichází na pódium muzikanti v černém. Když začíná na stupínky z obou stran proudit bílá řeka zpěváků, aula zní potleskem. Už od první skladby teče z pódia nadšení a energie. Diváci sice mohutně tleskají, ale sedí a odolávají. Ti tancovat nebudou, pomyslím si. Zlom v citech ze strany publika nastává ve chvíli, kdy se na pódiu objevují děti ze souboru Zvonoklíček, aby zpívaly se sborem koledy. Nocí zní mohutné Narodil se Kristus Pán. V hledišti se rozsvítí světýlko mobilu a houpe se ze strany na stranu. Po něm další a další. Mohou jich být stovky. Jsou jak zářivá louka uprostřed noci. Bere to za srdce.

Koncert se chýlí ke konci a rytmus písní nabírá na obrátkách. Pak najednou Terry zastaví sbor. Nevšimla jsem si, že by špatně začali. Taky že ne, obrací se k publiku. Lámanou češtinou je přesvědčuje, že zpívat anglicky je hračka. Během tří minut už zpívají všichni – ve stoje a s tancem. Neuvěřitelné, říkám si. Tak se mu to přece povedlo.

První koncert končí, ale úžasná atmosféra zůstává. Zpívali krásně. Ale čím dál víc vystupuje z celého projektu jeho další rozměr. Tohle není jen koncert, tohle je misie. Přináší evangelium, radost a pokoj do srdcí lidí, kteří hledají odpovědi, kteří neznají Krista, kteří do té doby, než se ocitli v gospelovém souboru, nevěděli, jak hezké je být vlídně přijat ostatními jako jeden z nich. A co v člověku zanechává možnost tuhle radost vyzpívat. A vůbec nevadí, že anglicky.

OZG je projekt podporovaný organizací YMCA Ostrava-Poruba. Jeho duchovním otcem a zároveň sbormistrem gospelového sboru je Terry English z Velké Británie, zakladatel projektů Fusion, Tensing, Revelation a dalších.

Každý ročník OZG má jiný repertoár a představuje konkrétního člověka, který potřebuje pomoct v těžké životní situaci. Letos to byl osmnáctiletý student Milan Franc, který přežil masivní krvácení do mozku při mozkové příhodě, ale rehabilitační programy, které k uzdravení potřebuje, pojišťovna nehradí. Lidé mohli pomoci prostřednictvím DMS, jejichž pomocí se podařilo vybrat 30 tisíc korun. K tomu přibyl ještě výtěžek ze vstupenek a taky dar jednoho ze sponzorů. Výsledná částka se nakonec vyšplhala zhruba na dvojnásobek.

Za oponou