Mk 9,1 Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království přicházející v moci.“

Tato slova Ježíš řekl před dvěma tisíci lety. Všichni, kdo tam stáli, tedy už zemřeli a Ježíš ve slávě a moci s Božím královstvím ještě nepřišel. Předchozí verš přitom jasně říká, jak takový příchod bude vypadat. Co tou větou tedy Ježíš myslel? Co znamená „Boží království přicházející v moci“?

Diskuze o tomto textu je rozsáhlá a vede napříč staletími. Pohledů je několik. První – současná generace nepomine, dokud Boží království nepřijde na svět. To nemůže být správné chápání, protože to se nenaplnilo. První generace učedníků zemřela a druhý příchod Kristův ještě nenastal. Všem viditelné království Boží ještě nepřišlo. Druhý výklad je spojen s textem, který je hned za tímto veršem – o hoře proměnění. Došlo k němu šest dnů poté, co Ježíš vyslovil tu úvodní větu. Ježíš vzal učedníky na horu a oni viděli Mojžíše, Eliáše a Ježíše s jeho velikou slávou, kdy se jeho tvář skvěla. Ale přišli dolů a zápas pokračoval. Ovšem na hoře proměnění s ním byli jen Petr, Jakub a Jan. Nikdo jiný. A v úvodním verši se předpokládá, že Ježíš mluvil k učedníkům i k zástupu. Tedy že mluvil k lidem obecně, že neměl na mysli jen tři učedníky, kteří v nějaké formě viděli slávu království Božího, než zemřeli. Takže ani tato cesta výkladu neodpovídá. Uvedený text pro první křesťany mnoho znamenal, brali ho vážně a museli mít nějaký výklad, který je uspokojoval.

Pochopili to ale také tak, že Ježíš přijde znovu ještě za jejich života. Pavel v 1Te 4,15 říká: „My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.“

Ano, byli tam lidé, kteří čekali Kristův příchod ve slávě, viditelně – a zřejmě byli překvapeni, že to nenastává. Apoštol Pavel pak musel vyučovat, že druhý příchod Krista s Božím královstvím za první generace křesťanů není nevyhnutelně jediné vysvětlení těchto slov.

Co to tedy je – příchod Božího království v moci?

Někteří vykladači přímočaře směřují k tomu, že Ježíš tu má na mysli svoji cestu. V něm přece přišlo Boží království na zem. A přišlo nejprve ve slabosti – Betlém, narození v chudobě, pak jeho život. A potom paradox moci – Boží moc se projevila nejzřetelněji na kříži a v jeho vzkříšení. Když toto Ježíš říká svým následovníkům, církev není ještě ustavena. Ale ještě v té generaci, které toto řekl, byli svědky obrovského projevu Božího království v moci. Protože jak jinak je možné vysvětlit, že z malé skupinky ustrašených učedníků se během jediné generace Kristova církev rozrostla – byla v Jeruzalémě, v Judsku, v Samaří, dokonce v Římě a na císařově dvoře? To svědčí o tom, že přišlo Boží království v moci. Začalo tak nepatrně – kdo by toho buřiče ukřižovaného na kříži bral jako krále? A přesto se to stalo. Tisíce a tisíce lidí ho tak přijaly. Jako krále. A věděli, že to mocné, co se kolem nich děje, a vylití Ducha svatého, je moc Božího království, kde Ježíš je Králem.

Boží království je možné zakoušet kdekoli na zemi, kde se sejdou dva nebo tři v Ježíšově jménu, protože Ježíš je uprostřed nich. A dějí se zvláštní věci, projevuje se Boží moc. Jako by ten text naznačoval, že vrchol Boží moci se projeví v ukřižování, kdy on se obětuje za naše hříchy, ale také v tom, že Ježíš přemůže smrt. Co může být větším projevem moci než vítězství nad smrtí? A Ježíš jako prvotina stvoření prochází do nového života a otevírá ho dalším. A církev roste a šíří se po celém římském impériu. A obrovská Boží moc, která je v Kristu, zachvacuje další a další lidi.

Evangelia vznikla později než epištoly, a když je evangelisté sepisovali, muselo jim to už dávat smysl.

Takže se může jednat o moc, která nemusí být nepřehlédnutelná všem? Lukášovo evangelium sepsané někdy mezi 60. a 80. lety prvního století zdůrazňuje: „Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (L 17,21)

Ano. Boží království tady skutečně je a lidé mohou vidět jeho slávu. V Římanům se píše, že evangelium Kristovo je moc Boží ke spasení každému, kdo věří. Je to moc. Co může být větší než jistota spasení a věčný život? Znovuzrození člověka, chvíle, kdy člověk činí pokání, to je Boží moc. K tomu nelze nijak přinutit. To je vždycky zázrak.

Když Jan Křtitel chodil a kázal, že se přiblížilo království Boží, myslel tím tedy to, že je blízko chvíle, kdy Boží syn zvítězí nad smrtí a kdy se pro všechny otevřou dveře do království Božího?

Ano. A je-li psáno, že „mnozí neokusí smrti“, znamená to, že mnozí uvěří. Tehdy se zdálo nereálné, že by v té malé utlačované zemi „mnozí“ mohli spatřit Boží království. Ale ještě v té generaci se evangelium prolomilo mezi pohany. To byl další projev Boží moci. Protože nejprve to byla židovská záležitost, všichni učedníci byli Židé. A najednou je evangelium mezi Řeky, Římany a dalšími národy. Už o letnicích, když lidé slyšeli evangelium ve své řeči a šířili ho dál, to byl velký projev Boží moci.

V Bibli je řeč o království Božím a království nebeském. To jsou dvě různé věci – jedno v nebi a jedno už přístupné lidem na zemi?

Ne, jedná se o jedno a totéž, rozdíl je v tom, že evangelisté, kteří psali především pro Židy (Matouš), zásadně píší „království nebeské“, protože Židé nevyslovovali Boží jméno. Zatímco Lukáš píše pro helénisty, takže klidně píše „království Boží“.

Co tedy Ježíš myslí v Mt 11,12, když říká, že království nebeské trpí násilím a násilníci po něm sahají?

Vždy tu byli lidé, kteří se snažili Boží království uchvátit násilným způsobem a zneužit ve svůj prospěch. Jiní si chtěli za peníze koupit Ducha svatého a užívat jeho moc. Takových věcí bylo hodně.

Shrneme-li to, máme tedy příchod Božího království v moci a druhý příchod Kristův v moci a slávě. Jsou to dvě různé věci. Ježíš nepřijde s Božím královstvím?

Přijde. To bude završení. Království Boží v moci tady už je a všichni věřící lidé věří, že Ježíš je tady s námi v Duchu svatém. Až přijde Ježíš se svými anděly a Boží království se slávou, bude to příchod viditelný všem po celém světě. I pro ty, kteří jsou proti němu.

Foto: Freelyphotos.com