Článek výborně shrnuje dvě krajní pozice přístupu k Písmu. Zároveň si ale čtenář na konci může říct něco ve smyslu: A co já s tím, já musím řešit praktičtější věci. Jenže opak je pravdou. Oba dva směry mají hluboké dopady na životy jak jednotlivců, tak sborů. Proč? Protože oba dva extrémy nesprávně pracují s Písmem. Je-li Písmo základ našeho života a víry, pak špatné základy pokrucují i naše životy.

Takže co divného se to vlastně děje! Na to fakt nejsme zvyklí!!!

Je první neděle v měsíci a já budu vysluhovat večeři Páně. Jenže od rána jde všechno špatně...

Skutečně by vše bývalo bylo jinak, kdybyste si s nimi dělali „více rodinných pobožností“?

Stačila bolest, pár nocí bez spánku, nejistota – a najednou jsem sám sebe nepoznával.

Chceme mezi sebou nové lidi? Pokud ano, chceme platit cenu?

Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ (J 9,39–41)