Mt 5,43–48

Perfektně to vyjádřil evangelista Ulrich Parzany: „Tolerance neznamená, že nebudeme mluvit veřejně o Kristu jako jediné cestě ke spáse. Tolerance znamená, že nesáhneme k násilí a k manipulaci v přesvědčování druhých o této pravdě. Jsme tolerantní, ale zastáváme své pozice jasně. Tolerance je ale to nejmenší, co bychom měli jako křesťané praktikovat. Ježíš nás uschopňuje k něčemu většímu. Rozlišující charakteristikou křesťanů od okolního světa je láska k nepřátelům.“

Ježíšova věta byla stejně kontroverzní pro tehdejší posluchače jako pro nás dnes. Je normální milovat ty, kdo jsou zlí a ubližují? Nesnižuje se tu Boží spravedlnost? Kdo je dneska můj nepřítel? O jakou lásku přesně jde?

„Bylo řečeno… ale já pravím vám“. Šestkrát to takhle zazní v Kázání na hoře. Na první pohled to vypadá, že se Ježíš vypořádává se Starým zákonem. Při bližším pohledu však vidíme, že ani v jednom případě neruší to, co bylo kdysi napsáno, spíše učedníky vede k hojnější spravedlnosti, nepřišel zákon zrušit, ale naplnit (Mt 5,17). Lásku k bližnímu zakotvenou v Mojžíšově zákoně (Lev 19,18), o které už „bylo (leccos) řečeno“, sám bere nesmírně vážně.

Podle Ježíše však prý „bylo řečeno“ i ono „budeš nenávidět nepřítele svého“. Badatelé si nad tím lámou hlavu. Problém totiž je, že nikde v Bibli nenajdeme tento Boží příkaz nenávidět nepřátele. Ač sice nenávist leckterého věřícího ve Starém zákoně (jako i nás dnes) napadla (např. Ž 31,7), Bůh k nenávisti vůči nepřátelům nevyzývá. Naopak vůči cizincům, hostům a nepřátelům Bůh učí už ve Starém zákoně jiný postoj: Ex 23,4–5; Lev 19,33–34; Př 25,21–22 apod.

Výzvu k nenávisti k nepřátelům ale známe třeba z židovské kumránské sekty duchovních radikálů, kteří žili v Ježíšově době. Vždyť věřící člověk usilující o svatost a oddělení se od hříšných věcí může velmi snadno upadnout do nenávisti k těm, kteří věci vidí jinak.

Kdo je můj nepřítel? Ježíš sám odpovídá: ti, kdo vás pronásledují (Mt 5,44). Podle Lukáše 6: ti, kdo vás nenávidí, proklínají, ubližují vám, ten, kdo tě udeří, okrade. Nemusíme myslet vždy jen na osobní nepřátelství. Snadno bychom se tak mohli vyvléci z tohoto Kristova příkazu lásky podobně alibisticky jako onen zákoník s otázkou „a kdo je můj bližní“ jinou otázkou „a kdo je můj nepřítel?“ Pokud platí, že už „každý, kdo se hněvá, bude vydán soudu, jako kdyby zabil“ (Mt 5,22), pak protivníků máme dost. Jsou to lidé, se kterými nesouhlasím, či lidé, kteří nesouhlasí se mnou. Lidé, kteří mě zranili. Lidé, kteří žijí podle opačných duchovních či morálních měřítek. Tito všichni spadají do kategorie „nepřátel“ či „protivníků“. Třeba jen dočasných, třeba jen na pár minut (a pak už nikdy) anebo také na celý život. Třeba to jsou ti pohané a celníci (Mt 5,46b.47b), ale klidně to mohou být i bratři a sestry ve sboru.

Nepopírá taková láska smysl pro spravedlnost? Milovat bližního a milovat nepřátele neznamená, že s nimi souhlasím! Ba někdy je naše láska skutečně shrnutím řeřavého uhlí (Př 25) na jejich hlavu, aby pochopili svůj omyl. Milující křesťan se dovolá i Boží spravedlnosti vůči všemu bezpráví a zlu, ano upínáme se i k poslednímu soudu, které rehabilituje všechny ponížené, pošlapané, zneužité. Křesťan bojuje za spravedlnost pro utlačené. Za potrestání viníků, agresorů. To, že Bůh dává slunce i zlým a nespravedlivým, je projev jeho nesmírné velkorysosti a trpělivosti s nimi, ale i s námi. Není to projev lhostejnosti vůči zlu. V tomto máme být stejní. Nevzdat boj za ty hříšné, zlé, protivné. Milovat je. Takováto Boží láska tedy rozhodně není pouhá emoce, jde o zásadní rozhodnutí a čin. Tak Bůh miloval svět (který ve zlém leží), že dal svého jednorozeného syna (J 3,16). Jde o rozhodnutí dát druhému šanci a vzepřít se nenávisti. Přát i našim odpůrcům spasení.

Jak prakticky milovat své nepřátele? Ježíš radí, „modlete se za ně“ (Mt 5,44). Může to být modlitba, aby „přišli k rozumu“ (tak Mrázek). Znamená, že nad nimi nelámu hůl. Kdo se už za druhého nemodlí, nemiluje. „Více lásky, více modlitby; více modlitby, více lásky“ (Stott). Napadá mě, jestli i slavné modlitby Ježíše za nepřátele (L 23,34) neukazují jeho nelehký zápas o to, aby dokázal milovat i je, spíše než předem danou schopnost neochvějně milovat každého.

V Lukášově verzi jsme četli i další rady: dobře čiňte, žehnejte, nastav druhou tvář, dej i košili (L 6,27–29). Nejsou to slabošské postoje, naivní přístup sluníčkářů. Křesťanský postoj lásky k nepřátelům bude (jako vždy byl) považován za slabošský, nezodpovědný. Hloupé a slabošské by ale bylo, když bychom milovali slepě a obhajovali jejich činy všeobjímající tolerancí. Milovat je rozhodně více než tolerance. Láska pojmenovává zlo jasně, ale dotyčnému, který ho páchá, je ochotna jít na pomoc. Ježíš totiž varuje – milovat ty, kteří milují nás, to dělají všichni, také mafie (což někteří celníci tehdy byli). Jaké vás za to čeká odměna? Zdravit jen své bratry – pohané činí totéž! Jinými slovy, od vás, Kristem omilostněných hříšníků, se chce něco navíc. Něco jinak. Rozlišující charakteristikou křesťanů od okolního světa je láska k nepřátelům. Apoštolové to přesně tak pochopili (Sk 7,60; Ř 12,14.20n;1 K 4,12n; 1 Pt 2,15.23)

To, co je na Ježíšově výroku o lásce k nepřátelům nejprovokativnější, je jeho přesvědčení, že nejde o nedosažitelný ideál. Kristus totiž říká, že jen ten, kdo opravdu miluje své nepřátele, je synem Božím (Mt 5,45).

Jak to? Stručná odpověď zní: Bůh je takový, miluje i nepřátele. Křesťanovy postoje určuje orientace na Boha, ne na nepřátele. Kdosi pověděl „odplácet zlé za dobré je ďábelské, odplácet dobré za dobré je lidské, odplácet dobré za zlé je božské.“ Bůh napřed miloval nás, takže i my smíme milovat druhé. V tomto smyslu jsme pak skutečně syny Božími.

Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Nesprávně se tento verš vykládá jako výzva k morální bezchybnosti. Bible ale ví, že všichni zhřešili a nejsou spravedliví, i křesťané hřeší. České „dokonalý“ je překladem původního řeckého slova označující dojít do cíle, stát se celistvým (řecké teleios; hebr. tám). Doslova tedy Ježíšova výzva zní: buďte celiství ve svém jednání a myšlení jako je váš nebeský Otec. Bůh není rozpolcený, nedělá věci napůl. Je to výzva, abychom si přisvojili Boží myšlení, které věci dovádí do cíle. Výzva k hlubší integritě našeho života. Není možné milovat bližní a nemilovat nepřátele. Bůh přece stvořil oba, miluje oba. Dává pršet déšť a svítit slunce na dobré i zlé. Pokud jste a chcete být dětmi Božími, chovejte se stejně.

Závěr

Ježíš nás provokuje otázkou: „Budete milovat jen ty, kdo milují vás?“ Jinými slovy je před nás položena otázka: kam až sahá tvoje láska? Jak široké máš srdce pro ty, kteří se ti momentálně stali protivníky? Tato láska nepopírá Boží spravedlnost, dokáže se hněvat a svůj nesouhlas s protivníky umí dát najevo. A přesto (právě proto) se za ně modlí, žehná, dává, odpouští. Tu samou otázku Kristovu lze tedy uslyšet ještě jinak: Jak moc miluješ Krista?

Představení kazatele

Kazatel Církve bratrské v Poděbradech, učitel Nového zákona na ETS, manžel a otec tří dětí.

Inspirace ke kázání

Považuji se za nekonfliktního člověka. Na první pohled mám dojem, že se mě tato Ježíšova slova netýkají. Ve skutečnosti si ale uvědomuji, že protivníků, střetů, ideových či osobních nepřátel v různé podobě mám mnoho. Zlobí mě, jak se věci překrucují v médiích, nesouhlasím s politiky, kteří na první místo své mise kladou ekonomický prospěch. Jsem otevřený kritice vůči církvi, ale mrzí mě, když nejde o dialog, ale o pouze stereotypní prohlášení, která křesťanství účelně poškozují. Není mi jedno, že společnost působí rozděleně a nedaří se nám budovat mosty mezi sebou. Zlobí mě, když mi úřednice před sdělením výše poplatku při jednání o věcném břemenu položí otázku, „a pane Paluchníku, na čí straně stojíte? Za současným starostou, minulým, touto či jinou politickou stranou?“ Ještě více mě ale trápí, když střety v církvi řešíme snahou odplatit stejnou mincí aneb ještě hůře lhostejností a ignorováním dotyčného. Zjišťuji sám, jak těžko se žehná a modlí za toho, jenž mi ukřivdil. Ježíšova slova mě burcují, abych zápasil o to nejcennější – neztratit lásku ke Kristu, která proměňuje lidské srdce.

Foto: Pexels.com