Dostala jsem se do škatulky „nezadaných“. No, není to tak úplně pravda, je to už dlouho, co jsem se zadala – Kristu Ježíši. Přesto budu v očích ostatních ta „nezadaná“. Někteří se to snaží řešit a stávají se dohazovači, jiní se za lidi, jako jsem já, modlí a další jim slouží. Je ale špatné být nezadaný? Co když se někdo ztotožňuje s Pavlem a chce naplno sloužit Kristu? Co když někdo řeší jiné, vážnější věci než to, že nemá partnera? Co když není ten správný čas? A co když někdo opravdu potřebuje jen „nakopnout“?

V mém okolí se všichni začali ženit a vdávat, pak rodit děti, nezadaných ubývalo. A tak jsem i já začala přemýšlet o své budoucnosti. Slib manžela jsem dostala už dávno a Hospodinu plně věřím, takže v tomto mám jasno. Kdy a kde se tento slib naplní, je ovšem druhá otázka. Zastávám názor, že sedět na zadku není dobré – stejně jako není dobré se zaměřit jen na hledání partnera a opomíjet povolání od Krista.

A tak jsem se registrovala na internetové křesťanské seznamce a začala přemýšlet o nějakém pobytu. A zde nastal velký problém. Seznamovací pobyty mě děsily a děsí stále. A jiné akce? Hm, být introvert je někdy náročné. Seznamka u mě na rozdíl od mých kamarádek zatím také nezabrala, ale aspoň jsem se naučila být otevřenější pro konverzaci s lidmi pro mě neznámými.

V květnu 2016 jsem přesvědčila kamaráda a vyrazili jsme na konferenci pro Singles nazvanou Nežít v čekárně – Být single není handicap. Její téma mě zaujalo. Ve dvou je to přece jen snazší. Přežila jsem a nebylo to tak strašné být mezi „cizími“. Božím vedením jsem se zhruba o dva měsíce později dostala na jinou křesťanskou akci, kde se dopoledne scházely diskuzní skupinky. Jedna z nich byla určena nezadaným. Zde jsem poznala skupinu lidí, kteří na tom byli stejně jako já, a začala se tvořit přátelství.

Źádný nátlak na seznamování, ale naopak velké povzbuzení. Vedoucí nás pozvali na pobyt pro nezadané se zdůrazněním, že se nejedná o seznamovací pobyt. Jeli jsme nakonec téměř všichni, takže obava, že nebudu nikoho znát, byla zažehnána. Potkala jsem tam úžasnou sestru, se kterou jsme se hned skamarádily. A tak to šlo dál a dál a najednou jsem kolem sebe měla okruh lidí, z kterých se stali přátelé, a stres, že mám někam jet, byl pryč.

Po tomto pobytu jsme navíc začali sami pořádat výlety a aktivity pro nezadané, jelikož setkání pouze dvakrát za rok se nám zdálo málo. Ujala jsem se koordinace (ne že bych se jinak nudila, ve sboru sloužím opravdu naplno) a propojili jsme spolupráci s aktivitami, které už fungovaly. Začali jsme budovat přátelství lidí, kteří mají stejné problémy, starosti i radosti a mohou se vzájemně velmi povzbuzovat. A ano, stále jsem svobodná a je mi to vlastně jedno. Žít naplněný život můžeme jenom tak, když přijmeme svou situaci a nezaměřujeme se plně na to, jak ji změnit, ale pouze na to, jak naplňovat Boží plán pro svůj život. A až přijde správný čas, tak přijde i změna.

Lenka Vávrová

Pracuje jako mzdová účetní, členka Sboru Církve bratrské v Říčanech, členka Odboru pro manželství a rodinu.

Proč pořádáme aktivity pro nezadané?

V církvi fungují besídka, dorost, mládež, setkání manželů, seniorů, ale pro nezadané zde jakoby není prostor. Na nezadané se někteří dívají skrz prsty, jako kdyby měli menší hodnotu, ale cožpak Pavel byl méně hodnotný? Naprosto NE. Jsou to lidé jako ostatní, jen jsou velmi osamoceni, a to především v menších sborech, jelikož kolem sebe nemají lidi, kteří by rozuměli jejich situaci. Často navíc narážejí na neomalence, kteří si myslí, že jen jejich způsob života je ten správný. Právě nezadaným to pak dávají „sežrat“ a dokáží je svými řečmi („Kdy už se oženíš/vdáš? atp.) potrápit. Právě proto nabízíme prostor porozumění, lásky, povzbuzení a přátelství pro nezadané. Proč ne seznamky?

Náš cíl není nezadané oženit a provdat. Cíl je budovat Kristovy učedníky a propojovat lidi, kteří jsou v podobné životní situaci – ať už svobodní, rozvedení nebo ovdovělí. Stejně jako se ve sboru automaticky sejdou mládežníci, maminky nebo senioři, tak i nezadaní potřebují svou platformu a prostor pro sdílení. A naše programy jsou tomu uzpůsobeny. Samozřejmě ale i zde mohou vzniknout a občas také vznikají páry. Proč jít na setkání singles? Možná jsi jediný či jediná ve svém sboru, možná se kolem tebe všichni oženili, provdaly, nebo se ti rozpadlo manželství a potřebuješ povzbuzení a porozumění. Možná nemáš s kým vyrazit na výlet nebo bys rád/ráda požehnal/a praktickou pomocí někde, kde je to třeba. To vše a ještě více tyto aktivity nabízejí. Vezmi kamarádku, kamaráda, překonej strach z neznáma a vyraz – najdeš lidi, kteří jsou stejní jako ty a řeší podobné věci.

Co se pořádá?

Pobyty (dvakrát za rok pod hlavičkou Apoštolské církve), diskuzní setkání s procházkami či návštěvou zajímavostí (pětkrát za rok pod hlavičkou Církve bratrské), celodenní výlety (zhruba třikrát za rok pod mojí koordinací) a podle zájmu i další aktivity (brigády, večery chval a modliteb, setkání v menších regionálních skupinkách, atd.).

Odnáším si z těchto aktivit mnoho a někdy mám pocit, že získávám větší požehnání, než kolik ve skutečnosti dávám. Jako příklad mohu uvést brigády. Jeli jsme posloužit malému sborečku Bratrské jednoty baptistů v Broumově (spárovat sklep). Schází se tam asi devět osob, z toho většina je staršího ročníku. A setkali jsme se tam s úžasnými bratry a sestrami, kteří se o nás nad očekávání postarali (nikdo nespal na karimatce, výborné jídlo jsme nestíhali ani sníst a buchty jsme si ještě vezli domů). Jejich vřelost a přátelskost mě velmi obohatila. Nakonec jsme jedna velká rodina a to, že se můžeme znát, mě naplňuje pocitem radosti a nadšení, že spolu budeme trávit věčnost.

Na závěr děkuji všem nadšencům, kteří tyto aktivity vítají, navštěvují či spolupracují na jejich uskutečnění.