Chci k tomuhle vodičskému či trenérskému dobrodružství přizvat i tebe

Od dětství mám kliku na setkání s inspirativními lidmi. Jako klukovi se mi poštěstilo vidět závodit ve Stromovce nejnadanějšího vytrvalce jedné běžecké generace Lasse Viréna. V Montrealu v roce 1976 se chtěl pokusit dosáhnout stejného triumfu jako kdysi náš Emil Zátopek.

O Virénovi se traduje tento příběh: V roce 1976 na montrealské olympiádě běžel svůj první maratón a netušil, jaké tempo má nasadit. Úvaha trenéra byla jednoduchá: musíme pro tebe najít nějakého spolehlivého běžce jako vodiče. Volba byla jasná: drž se Američana Shortera – když přidá, taky přidej, pokud zpomalí, musíš zpomalit. Virén ten závod sice nevyhrál, ale díky skvělé radě trenéra doběhl na úžasném pátém místě!

Dnes, ve věku zralého muže, té moudré trenérské radě mnohem více rozumím. Díky tomu, že jsem měl štěstí na skvělé lidi, zejména na spolehlivé a zkušené vodiče. Pomohli mi zorientovat se v životě, vypořádat se s různými jeho úskalími, naučili mě obstát v zápasech víry a pochybností.

S každým přibývajícím rokem také stále naléhavěji vnímám, že je potřeba na trať vyslat nové běžce s poselstvím Dobré zprávy. Proto se sám už nějaký čas pokouším a učím být spolehlivým vodičem těch méně zkušených. Rozhodl jsem se přestat si stěžovat, že se nikdo moc nehrne do vytrvalostního běhu víry a služby druhým. Hledám ty, kteří to chtějí alespoň zkusit. Netrápím se, že se občas něco nepodaří. Mnohem horší je věci vůbec nevyzkoušet.

Chci k tomuhle vodičskému či trenérskému dobrodružství přizvat i tebe. Pokud máš pocit, že se věci moc nemění, nebo jsou naopak horší, pak si polož důležitou otázku: „Vedu někoho?“ Pokud ne, někoho si najdi, dokud máš ještě čas!