Kazatelé v Církvi bratrské nesmí být během své aktivní služby členy žádné z politických stran, ale mohou se veřejně vyjadřovat k politice? Proč ano, nebo proč ne? Případně kdy a kde ano a kdy a kde ne?

Daniel Fajfr, emeritní kazatel CB a předseda RCB a ERC

Nejen kazatelé, ale také vikáři, celocírkevní pracovníci, statutární zástupci a senioři nesmějí být v době služebního poměru v Církvi bratrské členy politických stran a hnutí. Nemají to snadné, svým způsobem sedí na dvou židlích. Na jedné straně jsou vázáni příslušným slibem k respektování Ústavy a Řádu Církve bratrské, kam patří onen zákaz přímé politické angažovanosti. Osobně jsem pro toto omezení, například se velmi snadno může stát, že při kázání padne neškodná větička, navíc bez jakéhokoliv politického záměru, která může vyvolat bouřlivou reakci u někoho, kdo stojí v dané záležitosti na jiné straně politického spektra. Zejména v době voleb to může ve sboru vytvářet napětí. Na druhé straně mají zmínění služebníci v popisu práce, že se mají modlit za všechny v moci postavené a naplňovat tím křesťanskou roli služebnou. Jelikož se politika týká správy obce, měli by současně podporovat členy a přátele sboru, kteří jsou politicky angažovaní a k tomu obdarováni, aby prosazovali dobrou věc například v zastupitelstvech. Pokud jde o vyjadřování se k politice „mimo kazatelnu“ jsem pro, pokud to má „štábní kulturu“ a nějaký smysl, tedy nejen adorování nebo zatracování druhých. Myslím si, že mohou nastat výjimečné situace, kdy je žádoucí, aby se kazatelé ozvali i z kazatelny. Něco ve smyslu starozákonních proroků vystupujících proti úpadku království. Zejména když by měly být ohroženy demokratické principy. Nástup komunistů k moci v padesátých letech ukázal, jak je možné docela snadno pozbýt svobodu, nejen tu náboženskou.

Josef Robek, CB Zlín, místopředseda staršovstva

Závažnější otázkou, než zda mohou, se jeví otázka, zda je to třeba. Odpověď je jednoznačná. Je to třeba a tím je dána i odpověď na otázku položenou. Mohou. Je to nezbytné. Proč? Protože mnozí lidé v naší zemi, křesťany nevyjímaje, politice nerozumí a podstatu demokracie nechápou. Jeden by si mohl myslet, že když chodí člověk s Pánem Bohem, dostává se k podstatě věcí a tím i k chápání politiky snáz. Není tomu tak. Mnoho křesťanů dobré od zlého nerozezná.

Mnozí říkají, že politika je mimo náš křesťanský život, že máme šlapat naší brázdou a nestarat se o světské věci. Někteří z nich se pak nadšeně účastní demonstrací s propagací křesťanských hodnot. To není politika? Jiní křesťané volí, a dokonce kandidují za extremistické strany a hnutí, které nejen svými programy, ale i hlásanými hodnotami, jakož i chováním svých lídrů smysl křesťanských hodnot popírají a demokracii bijí do tváře otevřenou dlaní. U nás máme navíc pod kůží zažranou představu, že naši političtí představitelé musí být morálně a eticky bezvadní. Kde je brát, když nejsme nikdo dobrý? Demokracie s lidskou nedokonalostí počítá. Od toho jsou pravidelné volby. Voliči mají povinnost počínání politiků během volebního období bedlivě sledovat a hodnotit. Podle toho adekvátně volit. Praxe je jiná. Nerozeznáme mnohdy svoji levou ruku od pravé.

Nejsme apolitičtí a ani kazatelé ne. O politice bychom měli více než dosud otevřeně a svobodně diskutovat i v církvi. Kde jinde? Jsme přeci svobodní, protože Kristem osvobození. Nebo ne?

Ondřej Kubů, CB Tábor, člen Rady CB

Nenapadá mě oblast, ke které by se kazatel nemohl vyjadřovat. Proč by se tedy nemohl veřejně vyjadřovat i k politice? Ale chtělo by to dělat dobře… Hlasatel Božího slova by měl vnášet do běžného uvažování ovlivňovaného převážně novinami a sociálními sítěmi trochu jiný úhel pohledu. Jsou chvíle ve veřejném životě, kdy takové vyjádření může být velmi potřebné a žádoucí, a jednoznačně si oblast politiky zaslouží „prosolovat“ evangeliem. Zároveň je na kazatelně zapotřebí opatrnosti, aby se za tenhle obecný princip neschovala obyčejná manipulace. Kazatel by se neměl k politice vyjadřovat, pokud chce pouze členy sboru strhnout na podporu nějakého politického projektu.

Pořád si musíme připomínat, že z úzkého propojení politiky a církve nikdy nic moc dobrého nevzešlo, naopak to většinou zavání těmi nejhoršími průšvihy v dějinách Božího lidu. Politika je důležitou součástí našich životů, ale nezdá se mi, že by to byl ten nejvhodnější nástroj pro šíření Božího království a jeho hodnot. Ježíš totiž není ani konzervativec a není ani liberál. Jeho politickou pozici pro mne asi nejlépe ilustruje J. R. R. Tolkien v postavě Stromovouse, který na hobitovu otázku, na čí je straně, odpovídá: „Nejsem na ničí straně, protože nikdo nestojí na mé straně…“ Evangelijní dialogy podobně dosvědčují, že nelze Ježíše získat pro podporu nějakého politického směru, ale je vždy možné stát na jeho straně – i v otázkách politických. A pokud nás kazatel bude alespoň občas volat k tomu, abychom na Ježíšově straně stáli v našem uvažování a konání ve věcech veřejných (a starali se o lesy), bude to jen dobře.