Laskavá kritika Komenského Porady o nápravě věcí lidských

V minulých sedmi vydáních Brány jsme si představili sedm „věcí lidských“, které dle Komenského potřebují napravit. Nyní je čas na kritiku. Komenského všenápravné dílo bylo velkým snem o lidském světě, který by byl obyvatelný, harmonický, řečeno současným pojmem udržitelný, a to nejen pro časnost, ale i pro věčnost. V mnohém je jistě naivní až fantaskní, jak říká J. Patočka: „a přece má místo v našem světě“ v jedné ze svých komeniologických studií.

Navíc mnohé z Komenského faktografie je beznadějně nevědecké či předvědecké – celá jeho fyzika nebo kosmologie je v mnohém mylná, vesmír geocentrický, biologie roztomile „mladá“ a neempirická. Komenský miloval „vědu“ své doby, ale občas se prostě mýlil.

Jako těžko proveditelné se též jeví jeho „sociálně-inženýrské“ návrhy. V Panorthosii například Komenský žádá, aby byly ve státě odstraněny veškeré příležitosti setkat se se smyslnými příběhy, světskou literaturou, rovněž mají být odstraněny krčmy, nálevny, kořalny a domy pitek. To nezní jako „porada“. A dále vyjmenovává: „ať jsou odstraněni lichváři, spekulanti a jim podobní, pijavice a cizopasníci jiných. Tím méně mají být trpěni karbaníci, planetáři, kejklíři, komedianti, provazolezci a jiní dryáčníci a neužiteční marniči peněz.“

Že mají být odstraněny „monopoly a oligopoly“ je z hlediska ekonomického prozíravé a racionální, ale Komenský neříká jak. Zcela vážně též doporučuje, aby se všichni lidé „vrátili k původní jednoduchosti ve všem, zejména ve stravě, v obleku, v titulech atd.“ I když se budeme snažit pochopit Komenského sociální solidaritu, lásku k jednoduchosti a řádu, které si osvojil zřejmě v Jednotě bratrské, přece jen některé jeho návrhy hraničí s totalitním uspořádáním společnosti – Komenský by rád viděl, aby stát kontroloval porodnost, manželský život nebo spořádanost v rodinách. Skutečně mluví o „dozorcích nad manželstvím“, stejnokrojích pro různé věkové skupiny obyvatel, úředních „cenzorech mravů“, kteří by prováděli vizitace rodin, škol, církví, ale i jednotlivců. Tedy něco jako „sociálka“, ovšem, všichni, kdo jsme zažili péči dozorčích výborů totalitního režimu, nemůžeme se ubránit negativním emocím.

Otazníky též vyvolává bezprecedentní šíře a nevyváženost témat, které se Komenský jal ve své Poradě pojednat. Na jednu stranu se zabývá skutečně velikými, ba největšími otázkami lidstva – zkoumá smysl veškerého bytí a veškerého lidského počínání. Rozvažuje metafyzické principy podstat věcí, látek, vesmírných těles a lidí, a vyvozuje z nich závěry pro zachování života, a to i věčného. A na druhou stranu zabředá do neuvěřitelných, skoro nepatřičných detailů, kdy vykládá povinnosti hospodáře na statku, životosprávné instrukce pro zdravý život nebo hygienická doporučení při raním vstávání.

A přece má Patočka pravdu, že se Komenského touha po lepším světě týká i toho našeho. Nemusíme se ztotožnit se všemi jeho myšlenkovými postupy a odpověďmi, ale můžeme se nechat konfrontovat otázkami, jež slouží sebe-reflexi a sebe-porozumění. Dobře to vystihla Jaroslava Pešková, vynikající znalkyně Komenského: Jan Amos dle jejího soudu není velký pouze svými odpověďmi na dobové otázky, je významný především „svým tázáním, které dokázalo vyjádřit klíčové problémy dne.“ Kdo vlastně jsme? Co dělá člověka lidským? Jak se výchovně lidskost formuje? Jak harmonizovat blaho jedince a blaho celku? Jak pečovat o celek? Jak pěstovat mír mezi národy? Čemu a jak věřit? Kam jako lidstvo směřujeme? Komenského odpovědi budou znít modernímu či postmodernímu uchu archaicky, ale ne vše, co je staré, je nutně zastaralé. Vivat Comenius!