V malebné vesničce Orlických hor zvané Neratov poutníky přitahuje barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, unikátní kostel s prosklenou střechou. Láká i křesťany z Církve bratrské a přitáhl letos v létě i mě s několika přáteli – zcela oprávněně.
Kostel byl postaven v 16. století patrně podle návrhu architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. Vydržel sloužit svému účelu poměrně dlouho, ale v roce 1945 byl fatálně poškozen, vyhořel po zásahu střely Rudé armády. Deset let poté sice obyvatelé z okolí měli snahu obnovit alespoň kostelní střechu, na opravu však nezískali dostatek peněz. Za komunismu pak bylo rozhodnuto o jeho konečné demolici. Nedošlo k ní jen proto, že peníze určené na zbourání kostela byly použity na převoz rokokového schodiště. Kostel a také vesnice tak dostaly druhou šanci.
Po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce obec Neratov (německy Bärnwald) téměř zanikla, v roce 1989 v ní žili už jen dva stálí obyvatelé. Našel se však odvážný jedinec s vizí, kněz Josef Suchár, která v roce 1992 založil Sdružení Neratov, jehož cílem byla obnova vesnice a i obnova chrámu. Ve stejném roce se podařilo kostel zapsat na seznam kulturních památek. V roce 2006 byl zastřešen a o deset let později bylo v obci přihlášeno už na šedesát obyvatel k trvalému pobytu. Sdružení Neratov má nyní široký záběr, rozvíjí nejen vlastní obec a nepečuje pouze o poutní chrám s prosklenou střechou, ale dává také práci desítkám lidí s handicapem – inu církev v praxi. Kostel je otevřený stále a všem, nikdy se nezavírá. Slovy faráře Josefa Suchára: „Na co kostely, které jsou zavřené.“ Tak jsme do něj v pondělí odpoledne 9. srpna 2021 plni očekávání vstoupili a čekalo nás překvapení.
Pod prosklenou střechou chrámu, kam stále vcházeli noví a noví turisté, právě probíhal křest tří novorozených dětí. Před zraky veřejnosti se rodiče nahlas zříkali všeho zlého, byly čteny texty z Bible, kojenci byli mazáni olejem, bylo jim žehnáno a byli křtěni tak, aby jim voda stékala po jejich hlavičkách na zem. Symbolicky nad nimi jejich kmotři zapálili světlo svíce Ducha svatého, které si zažehli z oltáře a pak všechny tři oblékli do čistého bílého křestního roucha. Naproti dva zpěváci s kytarami hráli a zpívali písničky. Více než fascinující rekonstrukce kostela s okny do nebe mě nadchla skutečnost, že církev a obec (odtud nám dobře známé slovo obecenství), které byly na vymření, doslova povstaly z popela a žijí. Tak zle na tom snad zatím nebyl žádný sbor Církve bratrské, což by mohlo vlít naději do žil všem, kdo usilují a zápasí o obnovu. Někdy stačí třeba jen jeden jediný člověk, který neztratí naději. Možná i proto v Neratově vaří a čepují pivo s názvem Prorok.