K herectví ho přivedl tatínek, profesionální krejčí a amatérsky herec, který se přátelil např. s Jurajem Herzem a hrál i v jeho kultovních filmech Petrolejové lampy nebo Morgiana. Brával své děti na divadelní zájezdy, kde Jan Vondráček „ochutnal vůni šminek“. K víře se dostal vlastní cestou, pokřtěn byl roku 1988 v jednadvaceti letech břevnovským farářem Aloisem Kánským.

Je to můj poslední týden v Ugandě, z celkem sedmi týdnů, které jsem tam mohl prožít koncem loňského roku. A je to zároveň třetí a poslední den strávený ve městě Lira, kde jsme společně s Joshuou, Alicí a Kennedym prožili požehnaný čas v místní církvi.

Každá chvíle naší pozornosti stojí za to věnovat něčemu, co má smysl. A stejně to platí také ve virtuálním světě

Namísto nápravy umělohmotné katastrofy přichází zmatek:

Rozhovor s Petrem Vizinou - novinář, hudebník, absolvent teologie a aplikované etiky na KTF UK

Znáte to. Člověk se zamiluje a všechny myšlenky se najednou začnou upínat na ni, na dívku, která se mu líbí. Představuje si, jak s ní tráví čas, jde na výlet, žije s ní. Je mu sympatická, rozumí si s ní. A pak se to někde zadrhne.

Jak chráníte své děti před predátory na internetu?

A přestože jsem to slýchala i předtím, teprve teď mi najednou došlo, že to platí i pro mne osobně. Byl to hezký okamžik.

Co nového tedy přináší nová (digitální) média?

...pokud emoce v těžké situaci vytěsníme, zapouzdří se v nitru člověka a žijí si svým vlastním životem.

Proměna se stala, byla jsem někdo jiný. Maminka.

Když se Robert vracel s dozorcem přes vězeňský dvůr, natlačení vězni v zamřížovaných oknech jen nevěřícně hleděli, jak kráčí s prstem vztyčeným k Bohu.

Po dlouhém váhání Ota na mobilu to číslo vyťukal. Potřeboval mít jistotu. Když uslyšel na druhé straně telefonu mužský hlas, prostě se slušně zeptal: „Jak to s mojí ženou myslíte? Tuším, že je do vás zamilovaná…“

Byla jsem nevěstou, a tak jsem se i cítila. Jako bych všechny své předešlé obavy a lítosti zahodila a jen toužila jít dál se svým mužem.

Už popatnácté, tentokrát od pátku 5. do neděle 7. dubna, se konala Procházka růžovým sadem. Během této šifrovací soutěže s podtitulem Drsná zábava pro drsné jedince, mají účastníci za úkol najít a ideálně taky vyluštit co nejvíc šifer. A já jsem už několikátým rokem v organizačním týmu.

Pozdravíte se, vyměníte si úsměv, ale do řeči se pravděpodobně nedáte.

Jakou atmosféru očekáváme od večeře Páně? Co kdybychom při ní slavili Ježíšovo vítězství, jako když národ slavil zlato z Nagana?

Je horší zapomínání, nebo zkreslené vzpomínky?

Už jste někdy řídili na Olivové hoře?

„Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat…“ (Kazatel 3,1–4)