Křest do Krista nás staví do společenství pokřtěných. Do společenství našeho sboru, naší církve, do společenství jedné církve obecné napříč kontinenty a staletími, přes hranice života a smrti, ba i přes hranice mezi naším stárnoucím světem a budoucím stvořením.

V Kristu se uskutečňuje spása. Koncentruje – a rozhoduje – se v něm Boží dílo od stvoření až po obnovu světa. Ale co by nám to bylo platné bez Ducha svatého!

Křest je, podobně jako víra, čin lidský, a také Boží. To Bůh je dárcem víry a garantem křtu. To člověk věří Bohu a přijímá křest.

Ne, neocitli jsme se přímo v karanténě! K dnešnímu datu jsme, Bohu díky, doma všichni zdrávi a ani nikdo z našeho bezprostředního okolí se nepere s tou divnou novou chorobou. Ale zavření tedy jsme! Manželka, já, tři děti. Jako všichni v našem okolí, jako téměř každý v této zemi. A podle všeho ještě dlouho zavření budeme… anebo že by nás vláda pro změnu vyslala do ulic, abychom se vzájemně promořili? Kdoví.

V Kristu se stáváme součástí biblického příběhu. V Ježíši se sbíhají nitky starozákonních dějů a smluv, odrážejí se v něm izraelské předobrazy. A skrze něj se sbíhají, odrážejí, ztělesňují i v nás.

Na kříži byl Ježíš pokřtěn pro nás; ve svém křtu máme na jeho kříži podíl. Na kříži byl Kristus jedno s námi; ve křtu jsme my jedno s ním.

Křest v Ježíšově jménu nás ujišťuje, komu patříme, komu vděčíme za svůj život, v kom je náš život. V Ježíši, který byl pokřtěn pro nás.

Jaké nesu křestní jméno? Jistě to, které mi vybrali rodiče při narození – protože se jim líbilo a protože mě už dopředu milovali. To, které jsem si u příležitosti křtu možná vybral sám – protože jsem jím chtěl Kristu vyznat lásku. Základní křestní jméno mi však dal Bůh sám: jméno „Otce i Syna i Ducha svatého“.

České slovo KŘEST pochází ze staroslověnského КРЬСТЪ (přibližně „krst“) – kříž, krucifix. To vyrostlo ze staroněmeckého KRIST – Kristus. Jako by dějiny řeči kázaly: z jednoho jazyka do druhého, od národa k národu, z generace na generaci… S křtem až k nám dorazila zpráva o Kristu ukřižovaném – o Králi národů.

Nu 23,19 Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží?