Věřící učitel by měl být jistým morálním příkladem pro své žáky

Možnost ovlivňovat vzdělání a výchovu budoucí generace je v podstatě strategická pozice. Vnímáte to jako výsadu? Co pro děti může udělat věřící ředitel?

Spíše než výsadu toto vnímám jako obrovskou zodpovědnost. Často si uvědomuji, že dobrý učitel může ovlivnit celý život dítěte (možná jako ten můj němčinář), bohužel stejně tak, jako špatný. A mým hlavním úkolem je, abych ty dobré učitele hledal. U učitelů musí být jeho práce opravdu posláním. Role učitele není jen zprostředkování vědomostí, ale hlavně i jako životní příklad. Věřící učitel by měl být jistým morálním příkladem pro své žáky. Toto však vyžaduji od všech, nejen od věřících kolegů.

A jelikož jsem denně v kontaktu především s nevěřícími lidmi na vesnici, většina mne zná a ví, že jsem věřící, mým cílem je, aby na mé práci viděli, že se snažím žít v souladu s tím, čemu věřím. V neposlední řadě se snažím o úzkou spolupráci církve se školou a bourání předsudků, už jen tím, že je naše mateřská škola umístěna v modlitebně.

To zní jako příklad, který by mohl táhnout i dospělé. Zaznamenal jste někoho z těch nevěřících, kdo začal hledat Boha?

Zaznamenávám především hledání. Hledání něčeho, co by jim objasnilo podstatu bytí. Každý to nazývá jinak, ale ta přirozená touha najít ten díl do skládačky, který dodá trochu více světla do smyslu života, má spousta lidí. Díky tomu, že máme otevřené vztahy, se bavím s lidmi o Bohu velmi často a velmi otevřeně. A křesťanské vtipy jsou ve sborovně hodně oblíbené. (úsměv)

Ježíš byl taky učitel, jen učil dospělé. Používáte nějakou z jeho metod?

Dalo by se říct, že ano. Někdy s dětmi vyjdu na horu a děláme výuku venku, jindy nasytím zástup dětí za 25 Kč i s polévkou a pitím a často se pokouším o zázraky, například postavit patro školy. V chemii pilují proměnu vody ve víno, barva se už povedla, chuť zatím ještě ne. (úsměv)

Ale jelikož učím většinou němčinu, tak úplně didaktiku Ježíšova učení používat nejde. V jiných předmětech ale často používám podobenství, to je skvělá pedagogická metoda, která nestárne.

Jsou podle Vás dnešní děti „jiný materiál“ než ty z minulé generace? Jaké nejdůležitější hodnoty může dětem dát jejich učitel?

Již Komenský říkal, nebraňme se pokroku. Dnešní doba se díky technologiím mění daleko rychleji, než dříve. Co se v minulých stoletích měnilo několik generací, to se dnes změní během 10 let. A tak vůbec nepřemýšlím, zda jsou děti jiné, než bývaly. Děti jsou děti, jen vyrostly v úplně jiných podmínkách, než jsme vyrůstali my. A úkolem učitele je držet krok a učit děti pro budoucnost. Uznávám, že to teď je kvapík. Ale díky tomu, že se neustále učím nové trendy zároveň s dětmi, abych nebyl z pravěku, tak se cítím stále mladý. (úsměv)

Už víme, že hlavní města států děti v mobilu vyhledají dříve, než my v atlase. Memorování opravdu ztrácí v mnoha profesích význam. Je dobré se tedy zaměřit na to, aby děti samostatně řešily problémy, došly k cíli, uměly se prezentovat a hlavně třídit a kriticky posuzovat informace, které se dnes na ně valí neskutečným způsobem. Jen když si uvědomíme, že před 40 lety jsme si přečetli maximálně jedny neobjektivní noviny, večer poslechli televizní zprávy a s každým referátem jsme lítali do knihovny, dnes jedním klikem děti do sebe dostávají tolik informací, co my za celý rok. Je strašně důležité, aby s nimi dokázaly pracovat a kriticky hodnotit. V neposlední řadě dáváme velký důraz na výuku angličtiny, aby se děti domluvily ve světě.

V Dobřanech v Orlických horách škola funguje už 267 let. Vlastně se tu učilo už v době, kdy ještě nebyla povinná školní docházka. Víte, kolikátým jste ředitelem?

Tak to opravdu netuším. Ale ještě dnes potkávám svého ředitele, který mně v mé kanceláři dával ředitelské důtky.

Čím jste si je zasloužil?

No tak nevím, jestli bych se měl takto odkopat zrovna v „Bráně“. Toto bude číst celý náš sbor a pravděpodobně i moji bráchové a manželka :). Tak dobře, z ruského časopisu Murzilka jsme vyrobili kůly pro tehdejší totalitní státníky (rok 1988), které jsme vystřihli z novin a k těm kůlům přilepili. Ve školní skříni jsem ukradl kanagon, jakožto dobrou hořlavinu a státníky jsme v lese upálili. Když jsme tento rituální vysněný konec totalitního režimu opakovali, našel soudruh učitel připravené státníky přilepené ke kůlu z Murzilky u mne v lavici.

S dětmi ve Vaší škole jste s Emilem doběhli do středu Země. Jestli to byl vždy kilometr denně, pak běháte skoro 17,5 roku. Jak to začalo? Co vše učitelé s dětmi dělají? Co Vy jako ředitel?

Do středu země jsme doběhli společně za jediný rok. A začalo to, jako všechny inovace, které se snažíme dělat. Díky jinému trávení volného času děti ztrácejí pohybové aktivity. Tak jsme se zamýšleli nad tím, jak děti „pravidelně!“ rozpohybovat. Kolegyně přišla s nápadem, že se bude každý den běhat. Kvůli motivaci děti dostávají za každý uběhnutý kilometr razítko, za 10, 20,… km dárečky, běh jsme nazvali podle našeho nejlepšího běžce Emila Zátopka. Milé bylo, že se o této aktivitě dozvěděla paní Dana Zátopková, která nás velmi podporuje a kterou jsme mohli i osobně navštívit. Díky této motivaci běhá 80 % žáků a někteří uběhnou za školní rok i 200 km. No a já jako ředitel, se taky chystám začít běhat. Už několik let….

Rozumím tomu tak, že se na těch 6 378 km nesčítají kilometry, které naběhá skupina, ale každý do výsledku osobně přispívá těmi, které sám uběhl. Je to tak?

Ano. Počítá se každý kilometr každého žáka.

Vaše škola má vic dětí, než celé Dobřany obyvatel. Svědčí to o oblíbenosti školy. Kde je Vaše pedagogická „nadhodnota“, pro kterou rodičům stojí za to vozit děti dál?

Bohužel, toto nelze jednoduše popsat. Řízení a budování školy se skládá ze stovek puzzlů, ze kterých sestavujeme obraz. Nesmíme však nikdy zapomenout na tu opravdovou podstatu školy, a tou je dítě, žák. Někdy mám totiž pocit, že se ve školách upřednostnily papíry, legislativa, plány a že zapomínáme, že hlavním bodem ve škole jsou děti. A co víc, často nabývám i pocitu, že v mnohých školách jsou učitelům a vedení děti trochu na obtíž a že děti učitele zbytečně od papírování vyrušují. A úplně nejvíc jsou na obtíž ty, které neseřadíte do zástupu hodných „šprtů.“

Takže si myslím, že rodiče i děti vycítily, že nám o ně jde. A že to vše děláme pro děti. A že se snažíme běžet s dobou. A že máme opravdu velkou radost z každého vzdělaného žáka, který opustí naši školu připraven do dalšího života.