Ex. 18,1–12 Římanům 15,7: Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás

Máte rádi návštěvy? Máme před sebou také jednu. Zajímavou. Inspirativní. To když Jitro navštívil Mojžíše... Je to už dlouho, kdy Mojžíš utíkal z Egypta před faraonovým hněvem a došel právě k Jitrovi. Zůstal u něho – nejprve jako pomocník, tedy zaměstnanec. Pak si ale vzal jeho dceru, a tím se přiženil i do jeho rodiny. Od té doby se stalo mnoho událostí. Především Mojžíš uslyšel Boží povolání, aby vysvobodil izraelský národ z egyptského otroctví. Proto vzal svou ženu Siporu, své dva syny a vrátil se do Egypta.

A teď se opět, po dlouhé době, setkávají – Mojžíš už jako vůdce izraelského národa a Jitro jako jeho tchán a midjánský kněz. Tomuto setkání je věnována celá kapitola Bible. A tak se pojďme podívat, co se z tohoto setkání můžeme naučit.

Celistvost rodiny je důležitá

Jitro s sebou přivedl i Mojžíšovu ženu Siporu a dva syny. Jak to, že Sipora je najednou zpět u svého tatínka? Vždyť odešli do Egypta s Mojžíšem všichni. (Ex 4,20) Přitom zde čteme, že Jitro vzal s sebou k Mojžíšovi i Siporu, Mojžíšovu manželku, kterou on poslal zpět. Nevíme, kdy ani proč ji poslal zpět. Židovský Talmud vypráví příběh, že Mojžíš přišel se svou rodinou do Egypta a Židé mu řekli: „Není nás v otroctví dost? Proč sem přivádíš další? Pošli je domů!“ Jestli to tak bylo, nebo ne, nevíme. V každém případě to ukazuje na nesnadný úděl manželek a dětí těch, kdo stojí v čele. A známe to nejen z politiky, ale i z církve: Muž prožije Boží povolání do služby kazatele, evangelisty, misionáře a manželka s rodinou se s tím musí nějak vyrovnat… A platí to i naopak.

Přemýšlejme třeba nad situací Sáry, manželky apoštola Petra nebo ostatních apoštolů – jejich ženy to neměly snadné. Je vždy zapotřebí zvláštní Boží moci, moudrosti i ochrany. Mojžíš poslal Siporu a své dva syny k dědečkovi a babičce. Možná proto, že jeho úkol byl velmi těžký a nebezpečný. Jitro ale ví, že rodina patří k sobě, a tak vrací svou dceru a své vnuky Mojžíšovi. Jistě to pro něj nebylo snadné. Mohl využít složité situace, ve které jeho zeť byl, a mohl si je nechat pro sebe. Ale Jitro je muž spravedlivý, nenechá se ovládnout sobeckými touhami, a přivádí je zpět k Mojžíšovi, aby děti vyrůstaly s tátou a žena byla se svým mužem.

Milí bratři a sestry, vztahy tchána a zetě, tchyně a snachy bývají složité. A buďme k sobě upřímní, platí to i v křesťanských rodinách. Přesto vy, tcháni a tchyně, babičky a dědečkové, můžete svou moudrostí, taktem a zkušenostmi pomoci svým dětem budovat jejich manželství. Hledejte Boží moudrost, snažte se podporovat manželství svých dětí, a tím jim žehnejte!

A slovo pro nás chlapy-otce: někdy se nám zdá, že nás rodina brzdí, děti omezují, že potřebujeme hodně pracovat – a nejlépe bez rodiny a dětí. Jitro má pro nás kázání: děda není co otec! Babička není co maminka. Zařiď si svůj život tak, abys byl pro svou manželku mužem a pro své děti tátou!

Buď zdvořilý

Jitro byl asi starší než Mojžíš, byl jeho tchán a jeho dřívější zaměstnavatel. Teď se dostávají do jiných rolí. Mojžíš je v pozici vůdce celého národa. Jaké bude jejich setkání? Všimněte si zdvořilosti celé návštěvy. Jistě je zde vidět kulturní pozadí. My se k sobě chováme jinak a máme jiné zvyky, přesto je nám zřejmé následující: Jitro se dopředu ohlašuje, ptá se tedy, zda ho Mojžíš přijme. Uznává tím Mojžíšovo postavení a zdržuje se přílišné familiárnosti. A Mojžíš ho přijímá a naopak mu projevuje úctu tím, že se jako vůdce celého Izraele skloní před mužem z pouště. Pak se vzájemně políbí, pozdraví pozdravem pokoje a Mojžíš Jitra uvede do svého stanu. V tom všem můžeme vidět nádhernou vznešenost zdvořilosti.

Dnes se zdvořilost moc nenosí. Málokdo pustí ženu první do dveří. Mnohé ženy se cítí trapně, když jim muž galantně pomůže s těžkou taškou. Není zvykem smeknout čepici či kšiltovku z hlavy, když vejdu do modlitebny nebo když se setkám s nějakým významným člověkem. Zdvořilost mizí. A žel i v církvi. Jistě, nechci zde zavádět zvyky z pouště, ale někdy se už ani nepozdravíme. Škoda. Přitom zdvořilost je něco krásného, co můžeme kolem sebe šířit. A často stačí jen málo – pozdravit, usmát se, nechat starší jít první do dveří. Učme se zdvořilosti od Jitra a Mojžíše! David Burns napsal: „Zdvořilost zjemňuje a rozjasňuje naše vztahy. Je to vůně člověka, která otevírá srdce srdci.“ Krásně to vyjádřil.

Téma rozhovoru je důležité

Teď už jsou Jitro s Mojžíšem sami. O čem spolu budou mluvit? Jistě toho měli tolik k vyprávění! Mojžíš mohl vyprávět dvojím způsobem – jednak co sám zažil a udělal, anebo co v jeho životě vykonal Bůh. „Mojžíš pak vypravoval svému tchánovi o všem, co Hospodin kvůli Izraeli učinil faraónovi a Egypťanům…“ Mojžíš nevyprávěl o sobě, vyprávěl o Bohu.

Co vyprávíte vy svým návštěvám? Směřuje to k Bohu a k tomu, co ve vašem životě udělal? Mojžíš prožil obrovské, někdy až nepochopitelné věci, ale všechno vyprávění směřuje k oslavě Boží. A výsledek jejich rozhovoru? Jitro vzdává Bohu slávu: „Požehnán buď Hospodin, že vás vysvobodil z moci Egypta... Nyní jsem poznal, že Hospodin je větší než všichni bohové.“

Moji milí, kéž by naše setkání, které přijímáme ve svých domovech, vedla k tomu, aby naši hosté odcházeli s naším svědectvím o Boží velikosti a jeho působení v našich životech! Pak bychom nemuseli tak zoufale hledat cesty, jak jim povědět evangelium. Stačilo by prostě být svědky, jak to čteme i v Novém zákoně. Mluvit s lidmi o tom, co Ježíš v mém životě udělal a jak vypadá život s ním. Učme se od Mojžíše! Slavný vrchol setkání

„Jitro, tchán Mojžíšův, pak připravil Bohu zápalnou oběť a obětní hod. Áron a všichni izraelští starší přistoupili, aby s Mojžíšovým tchánem pojedli před Bohem chléb.“ Mojžíšovo svědectví bylo tak silné, že Jitro sám připravuje oběť Hospodinu, a tím ho uznává za svého Boha a chce ho uctít!

Bylo by to skvělé, kdyby při odchodu naši hosté vyznali Pána Ježíše jako svého Spasitele a svěřili mu svůj život, že? To se, žel, nestává tak často. Ale to, co můžeme udělat snad vždy, je nabídnout modlitbu. Přinést Bohu oběť modliteb a díků. Ať se to stane vaším zvykem, že se při odchodu návštěvy společně pomodlíte. Věřím, je v případě věřících lidí to děláte. A pokud ne, začněte.

Ale zkusme to i s nevěřící návštěvou. Jemně, zdvořile, citlivě. Můžete jim vysvětlit, že pro vás je modlitba součást života, a zeptat se jich, zda by jim nevadilo, kdybyste se na závěr za ně pomodlili. A když dovolí, třeba to bude poprvé, co se za ně někdo modlil! Mnohé se můžeme učit z návštěvy Jitra u Mojžíše. Kéž i naše návštěvy jsou požehnané.

Inspirace ke slovu:

Na Bibli mne kromě jiného fascinuje to, že tam není ani slovo navíc. Vše má svůj význam. A tak ani příběh o návštěvě Mojžíšova tchána Jitra u Mojžíše není v Bibli omylem. Rád nad těmito příběhy přemýšlím a objevuji, kolik jsou nám schopny toho říci do dnešní doby a do naší situace – byť to jsou příběhy staré mnoho staletí, a navíc úplně odjinud.

Tomáš Pospíchal

Původně zemědělský inženýr. Sloužil ve sboru Elim v Písku, v Církvi bratrské v České Třebové a nyní ve Vsetíně. Jeho manželka Karolína je učitelka základní školy a mají spolu pět dětí – Jirku, Jáchyma, Jakuba, Johanku a Jonatana. Rád cestuje, fotí a káže Boží slovo.