Rozhovor s Janem Grolichem, hejtman JmK, KDU-ČSL, ŘKC

Jaká byla Vaše motivace pro vstup do politiky?

Nějak to vyplynulo z toho, že jsme s partou kamarádů u nás ve Velaticích začali dělat ochotnické divadlo. Obnovovali jsme některé tradice a dělali jsme věci, které nám u nás chyběly. S lidmi z této party jsme se pak rozhodli kandidovat s lidovci, ke kterým jsme měli blízko. A náhodou to dopadlo tak, že jsem se stal starostou. Říkal jsem si, že to budu dělat čtyři roky, dodělám si advokátní zkoušky a budu dělat právničinu. Ale postupně jsem si uvědomil, že mě to naplňuje a baví víc a k advokacii už jsem se nevrátil.

Jste křesťan. Hrála v tomto rozhodování nějakou roli Vaše víra?

Asi jo. Ono to přece nejde úplně oddělit. A v tom rozhodování to v sobě máte pořád. Prostě jsou věci, přes které nejede vlak. Že když si dáte tu otázku jak ze Simpsonů „What Would Jesus Do?“ tak často víte, co by bylo správně. Ale hlavně víte, že jsou důležitější věci, než je politika a pozice. Taky si myslím, že víra je ten motor, který mi často říká, že pokud můžu pro druhé něco udělat, tak to prostě udělat musím.

Mgr. Jan Grolich (1984)

je moravský politik a advokát. Dříve vystupoval jako stand-up komik, např. v pořadech TV Prima. Vystudoval právo na Masarykově univerzitě v Brně. Absolvoval advokátní praxi a advokátní zkoušky, ale profesi advokáta se již nevěnuje. Od roku 2020 je hejtmanem Jihomoravského kraje. Deset let byl starostou obce Velatice v okrese Brno - venkov, která za jeho působení získala titul Vesnice roku. Je ženatý. Mezi jeho koníčky patří ochotnické divadlo, dobré jídlo a sport.

Jakou nejtěžší chvíli jste dosud v politice zažil?

Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem asi hodinu po tornádu přijel do Moravské Nové Vsi. Všude byl zmatek. Vypadalo to jako po válce. Nezapomenu na ten strach, že tam budou desítky mrtvých. Pak hned do Brna na první opravdu krizový štáb. Tohle totiž bylo něco úplně jiného než plánování očkovacích center. Tady šlo o zdraví a životy. A člověk prostě cítí tu obrovskou odpo-vědnost. Zároveň si musí přiznat i nezkušenost. Měl jsem kolem sebe profesionály a s odstupem času myslím, že se to zvládlo skvěle. Hodně těžké bylo, když jsme první víkend potřebovali říct, aby nejezdili další dobrovolníci. Na místě byl chaos a přes obce nedokázala projet těžká technika. Velitelé hasičů nám hlásili, že jeden kontejner se naplní za pár minut, ale pak projížděl obcí půl hodiny tam a půl hodiny zpátky. A my jsme potřebovali, aby pendloval rychle a odvezl sutiny, co nejrychleji pryč.

Musel jsem to vzít na sebe a říct lidem, aby o tom prvním víkendu nejezdili, aby byl prostor na tu nejhrubší práci a obce se dál nachytaly. Říkali jsme, že dobrovolníci budou potřeba ve všední dny i na prodloužený víkend. Ale zprávy o tom, že hejtman vyhání dobrovolníky se šíří dodnes, což je nesmysl. Naopak, potřeba jsou pořád.

Jaké výhody a nevýhody má oproti kolegům politik s rozvinutým smyslem pro humor?

Výhoda je, že se člověk nebere tak vážně. Nevýhoda pak je, když se snažíte něco odlehčit, ale narazíte na člověka, který se vážně bere. Například na jednáních s velvyslanci už se o meziná-rodní humor nesnažím. Zkusil jsem to, ale párkrát jsem narazil.

Čemu se i křesťan může v politice zasmát, a co už je i komikovi k pláči?

Právě ve chvíli, kdy se vám chce plakat nebo mlátit hlavou do zdi, tak je humor jedinou ces-tou, jak se z toho nezbláznit. Myslím, že v tom máme jako národ skvělou tradici – od Švejka přes Cimrmany, Českou sodu až třeba po Tisíckráte. Ale věci kolem smrti a lidského utrpení jsou pro mě jasné mantinely, kam už hloupá sranda nepatří.

Co si nese do vysoké politiky člověk se zkušenostmi z nejnižších komunálních postů?

Ještě jako starosta jsem měl kdysi něco říct mladým, kteří by chtěli jít do politiky. Oni totiž často lidi říkají, že mladí nemají zkušenosti a podobně. Tak jsem si tu otázku otočil a ptal se: Co vlastně dělají ti staří jinak, než mladí? A vůbec nic! I ti staří, když do toho vlítnou, tak se poprvé setkají s tím, že musí opravovat školku, poprvé projektují silnici nebo kulturní dům.

S funkcí hejtmana je to podobné. Na covid, očkování nebo tornádo vás stejně nikdo nepři-praví. Ale je pravda, že hlavně při jednání se starosty to poznat je. Říkají, že se bavíme opravdu věcně, že vím, jak to na vesnicích chodí a říkám jim vše na rovinu.