Bohoslužba skončila a ve sboru CB v Náchodě to začalo. Silné ruce vyklízely prostor, aby se celá budova pro příští týden stala místem, shromažďujícím všechny, kdo jsou ochotni pomoci. Začíná dobročinný bazar. Bratři ze sboru začali „stavět hráz“.

Lidé sem už zítra začnou nosit to, co by jinak dali přímo do Charity. A mnohem víc. Protože ví, že co se prodá, pomůže konkrétnímu člověku, a zbytek stejně do Charity dopluje. Nic se nevyhodí. Příští neděli nebude poznat, že tu ten týden ležely vyrovnány tisíce věcí, prošly stovky lidí, proběhly desítky rozhovorů, stmelila se stará přátelství a vznikla nová. Je to tak každé jaro a každý podzim. Už jedenáct let.

Je pondělí 12. března ráno a vstupní hala už je plná pytlů a krabic. Oblečení, boty, porcelán… „Přinesl jsem vám kabát, je po manželce. Nestihla ho nosit.“ Starý pán těžko skrývá smutek. „Přinesl bych toho víc, ale syn je dnes s autem pryč, a já už špatně chodím.“ Hanka se slovy díků bere z rukou starého pána balík a dává mu leták s informacemi o bazaru i o církvi. Aby věděl, komu pomohl a kam může kdykoli přijít.

Dveře se netrhnou. Vestibul je za chvíli plný a pytle začínají zaplňovat i přilehlé chodby. Uvnitř sálu na dlouhém stole procházejí hromádky oblečení pečlivým tříděním. To nepoškozené a bez skvrn se dostane až na konec stolu, kde kus dostane cenovku a je složen na hromádku podle druhu oděvu. U vchodu do sálu kazatel třídí knihy. Jsou jich stovky. V kuchyni dalších dobrovolníci chystají stravu pro tým a připravují otevření kavárny – pro mnohé návštěvníky je posezení u kávy nejdůležitějším bodem bazaru. Chodí sem rádi. I ti, kteří by sotva kdy překročili práh nějakého kostela. Mizí i Nové zákony, nachystané pro ty, kdo přišli nejen něco koupit, ale i hledat odpovědi.

Tentokrát se do pomoci organizačnímu týmu vydatně zapojují i bratři katolíci – výtěžek jde na pomoc katolické rodině, na bezbariérové úpravy kolem domu. Jedno z dvanáctiletých dvojčat rodiny Ježkových trpí nevyléčitelnou poruchou růstu, která dítě postupně ničí.

Modlitebna CB Náchod

V úterý ráno nic nenasvědčuje tomu, že ještě včera odpoledne se ve vestibulu nedalo hnout. Ze vstupního prostoru je příjemná kavárna, na stolech jsou květiny a talíře s moučníky. Uvnitř vše vyrovnané. V jedenáct to vypukne. Týden před bazarem ještě sbor celou akci na modlitbách předkládá před Boha, ale teď je ta chvíle, kdy už se Bohu musí předat všechno. Nefunguje projektor s informacemi. Nestihly se nacenit věci, které měly být tam vzadu na stole. Bože, ty vidíš ty nedostatky, ale prosíme, ať to lidi nevidí. Jsme tu pro ně, aby viděli především tebe. Zaseli jsme, jak jsme nejlépe mohli, teď je na tobě, dát růst.

Letošní jarní bazar vynesl čásku 133.500 Kč. Od roku 2007, kdy bazary ve značně skromnějších podmínkách začaly jako soukromá dobrovolnická aktivita několika členů církve, se tato akce rozrostla do rozměrů, které ji limitují už jen prostorem. Pod taktovkou pětičlenného bazarového týmu je do pomoci zapojeno více než sto lidí. Veškeré získané peníze jdou přes transparentní účet na předem daný účel, všechny náklady na organizaci akce nesou organizátoři a dobrovolníci. Za rok (březen, říjen) se vždy jednou věnuje bazar pomoci konkrétní osobě, podruhé organizaci. Na sanitu pro hospic, na pomoc těžce popálené…

„Otevíráme!“ rozlehne se prostorem ve chvíli, kdy je už každý na svém místě. Během minuty je plno. Mezi nakupujícími se prochází dobrovolníci, ochotní pomoci s věcmi, popovídat si. Úterý je nejnáročnější. A výtěžek toho dne dává tušit, o kolik se zase bazar oproti minulému posunul. Hranici sto tisíc korun poprvé překročil vloni na jaře, při pomoci rodině jedenáctiletého Jirky, který zůstal po vážném úraze paralyzován a na dlouhé měsíce byl uvězněn v bytě v 6. patře, protože vozík se nevešel do výtahu. Částka tehdy rodině pomohla doplatit po prodeji bytu bezbariérový byt v přízemí a mládežníci ze sboru je přestěhovali. Rodinu to posunulo k Bohu a zpátky do života. Táta se stal členem sboru. Nešlo zůstat lhostejným.

Středa patří mládeži a módní přehlídce. Každý model je provázen vlnou potlesku a nadšeného jásotu, jak předvádějící postupně prochází modlitebnou, sálem a vstupní halou a zpět. Obdiv sklízí všichni. Atmosféra jiskří smíchem a osvěžující zábavou. I taková je církev. Ve čtvrtek si zboží konečně prohlédnou i organizátoři. V pátek je vše za polovinu a co se neprodá, odváží dodávky z Diakonie Broumov.

Diakonie Broumov

Uplynul týden. Lidé se schází na bohoslužbu. Nic nenasvědčuje tomu, že se tu celý týden od rána do večera pracovalo, aby se ty nespočetné hromady darů od lidí – věci čisté, funkční, ale pro dárce neužitečné, proměnily ve finanční pomoc, která může někomu změnit život. Že se v rybníku za hrází zvířila voda, a že do téhle Bethesdy, nad níž se tyčí kříž a září slova „Neboj se, jen věř,“ víc jak stovka dobrovolníků donesla toho, kdo by tam sám dojít neměl sil. Tentokrát malou Jarušku. Že tudy zase prošel anděl. Nedělní křesťané tu vzácnou chvíli propásli. V neděli je hladina zase už klidná. Jen na lidech je vidět změna.

Otázka na jádro bazarového týmu
Andrea Marková a Hanka Zandalová

Co bazar dává vaší osobní víře?

AM: Bez víry a bez Boha můžeme chtít cokoliv. Ale to, že se nakonec dostaví výsledek, je Boží práce. To on dává růst. To on dává sílu a rozděluje mezi lidi dary. Každý jsme obdarovaný jinak, a to, že se zrovna tihle lidé sešli při jednom díle, vnímám jako Boží práci. I my v tom rosteme.

HZ: To je ono. Nadarmo se namáhají stavitelé, nestaví-li dům Hospodin. Nepostaví. Někdo zasévá, někdo zalévá, ale Pán Bůh dává růst. K bazaru tohle tak sedí! Protože nám jde i o to, aby se Duch svatý dotýkal lidí, kteří sem jen vkročí.

Já pak ještě každý bazarový pátek zůstanu v úžasu nad zázrakem rozmnožení. V neděli stojíme s prázdnýma rukama a očekáváme na Boha. A v pátek máme obrovskou sumu, kterou můžeme předat, a sebere se ještě minimálně dvě stě pytlů „zbytků“. Tohle mě vždycky dostane.