Správné soudní rozhodnutí by vždy mělo být moudré

Soudce je aktivní účastník státní moci. Jak velký je to nárok na člověka, aby unesl odpovědnost v rozhodování o vině a trestu?

Každý z nás je citlivý na to, když se děje nespravedlnost. Vidím to i u svých čtyř dětí, a tak si někdy od souzení neodpočinu ani doma. Hledání spravedlnosti není jednoduché, vyžaduje rozvahu, pečlivé zhodnocení všech okolností, empatii, logické myšlení. Bývá i emociálně vypjaté, ale je nezbytné. Chceme žít ve spravedlivém světě. Jakékoli použití moci (státní, rodičovské) klade na člověka uvedené nároky, ke kterým se u soudce přidává nárok na výbornou znalost právních předpisů a také bezúhonnost.

Aktivní účast na státní moci si nejvíce uvědomuji, když všichni stojíme v jednací síni při vyhlášení rozsudku a vyslovuji: „Vyslechněte rozsudek jménem republiky.“ Prožívám, že jednám jménem osoby, kterou nevidíme, ale která má skutečně moc, neboť důsledky vysloveného rozhodnutí se dotknou života lidí. Je to pro mě pokaždé připomenutí paralely s duchovní rovinou. Také jednáme jménem někoho, koho nevidíme. Jsme to my, kdo se na jeho moci podílíme, není tedy naše, a tato moc má důsledky v životech lidí.

Soudce musí rozhodovat podle platných zákonů, ale jakou roli v rozhodování hraje i obyčejná lidská moudrost? Myslím na Šalomouna, i když jeho pozice byla jiná než u dnešních soudců.

Správné soudní rozhodnutí by vždy mělo být moudré. Je stále mnoho účastníků, kteří kvůli své pravdě raději „spravedlivě“ rozetnou dítě. Moudrý soud nesmí nic takového připustit. Zákony by vlastně měly být takovými moudrými pravidly chování mezi lidmi. A tam, kde je slovní vyjádření zákona nedokonalé nebo by mohlo vést k nespravedlnosti, je právě důležitá role soudce, který má posoudit v každém jednotlivém případu, zda litera zákona nezpůsobí zjevnou nespravedlnost. Tady vidím velkou roli našeho Ústavního soudu. Podle jeho rozhodnutí soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, ale smí se, a někdy dokonce musí, odchýlit, pokud by jeho aplikace byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Mgr. Jiří Vaněk

Do kostela jsme s rodiči chodili každou neděli a večer jsme se modlili. Jednalo se však jen o povinnost, pak o zvyk. Změna nastala v roce 1991, kdy jsem poprvé navštívil shromáždění znovuzrozených křesťanů. Zasáhla mne jejich upřímná radost z víry, kterou jsem neznal. Duch svatý mne pak oslovil během kázání Pavla Dolejšího. Na výzvu jsem se modlil modlitbu přijetí Ježíše jako Pána a Spasitele. Věřím, že od té doby mne Pán Bůh vede, a to i při výběru studia práv a povolání soudce. Tím jsem byl jmenován v roce 2000 k Okresnímu soudu v Táboře, kde působím na občanskoprávním úseku.

Známé jsou případy zneužití soudní moci. Jak hodnotíš čin Pontského Piláta, který si „jen“ umyl ruce? Byl to kompromis se svědomím, nebo arogance moci? Může se dnes soudce dopustit podobného činu?

O Pontském Pilátovi jsem mnohokrát přemýšlel. Z toho, co máme napsáno v Bibli, plyne, že jeho konečné rozhodnutí bylo čistě politickým rozhodnutím. Nejprve totiž rozhodl tak, že na Ježíši žádnou vinu nenalézá. Ukřižování bylo vyhověním přání zástupu, místním autoritám na Římany zabraném území, snahou uklidnit situaci a zabránit nepokojům. Na kompromis se svým svědomím a snahu o jeho očištění jasně ukazuje omytí si rukou. Pilát Ježíše opakovaně korektně vyslýchá, není to tedy arogantní odsouzení, kde by soudce ani nezajímalo to, co říká obviněný. A není to ani vynucování doznání. Přestože je přesvědčen o nevině souzeného, rozhodne v politickém zájmu.

I dnes samozřejmě může dojít ke zneužití soudní moci, lidé jsou pořád hříšní. Ne nadarmo najdeme v Bibli například tolikrát výzvu pro soudce, aby nebrali úplatky. Přesto čteme, že synové Samuela je přijímali a převraceli právo. Kořenem je vždy láska k penězům. Moje kolegyně a kolegové, se kterými se setkávám na pracovišti, jsou všichni poctiví lidé, kteří se snaží podle svého nejlepšího vědomí a svědomí nalézat právo, a nikoli zneužít soudní moc. To však neznamená, že nejsou výjimky. Když o nich média přinesou zprávu, jsem smutný ze selhání kolegy. Na druhou stranu jsem rád, že fungují mechanismy na odstranění nepoctivého soudce.

Ve srovnání s Pilátem na mě mnohem hůř působí komunističtí soudcové Karel Vaš, který vynesl hrdelní trest nad Heliodorem Píkou, a Karel Trudák, který předsedal soudu s Miladou Horákovou. Co soudíš o těchto soudcích při uplatňování práva a moci v tehdejší době?

Nejsem historik, ale vím, že i tehdy zněl silně hlas lidu – chodily petice a výzvy z továren, škol, úřadů, obcí atd., aby byl vynesen trest smrti. Spravedlnost šla stranou a rozhodnutí vyhověla politickým zájmům. Bohužel za aktivní spolupráce tehdejších soudců, kteří věděli, že výpovědi jsou vynucené a nepravdivé. Pilát na rozdíl od jmenovaných soudců přiznává, že vyhovuje vůli davu, že se s jeho vlastním odsuzujícím výrokem neztotožňuje, a chce se očistit od páchané nespravedlnosti. Obludnost monstrprocesů byla v tom, že všichni, kdo měli v rukou moc, předstírali jak před veřejností, tak i sami před sebou, že jde o spravedlivý proces. Je to memento, čeho je schopná totalita, ale i varování pro všechny soudce před tím, snažit se vyhovět politikům. Je však třeba na tomto místě připomenout, že i v tehdejší době bylo mnoho soudců, kteří se na těchto věcech odmítli podílet.

Soudci jsou podle naší Ústavy při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jaké je riziko ovlivňování soudců ze strany dnešních politiků? Je naše demokracie v tomto směru ohrožena?

Ačkoli by se mohlo zdát, že nic takového dnes není možné, je zřejmé, že snahy politiků zasahovat do soudní moci jsou stálé. Vzpomeňme například na návštěvy zaměstnanců kanceláře prezidenta u vrcholných soudů, které soudcům doporučovaly, jak by měl spor podle přání Hradu dopadnout. Vzpomínám si i na jiný případ, kdy soudce Nejvyššího soudu byl schopen říci: „Nezávislost justice musí jít stranou politickým zájmům.“ Bylo s ním proto vedeno kárné řízení, ve kterém byl zbaven soudcovské funkce. Přesto jde o obrovské zklamání, že i v dnešní svobodné době se najdou soudci ochotní sloužit zájmům politiky. Se snahou politiků ovlivňovat výkon soudní moci se nyní ještě více než u nás potýkají v Polsku a Maďarsku. V Turecku bylo ze dne na den odvoláno několik tisíc režimu nepohodlných soudců.

A jaké je riziko ovlivňování soudců v úplně obyčejných občanskoprávních sporech? Setkal ses s tím?

Osobně jsem se s tímto jednáním nikdy nesetkal. Riziko ovlivňování soudce v občanskoprávních sporech u okresního soudu, kde působím, je zcela minimální. Jednak si myslím, že účastníci vědí, že by následovalo trestní oznámení ze strany soudce pro pokus o podplácení, a také by to bylo iracionální. V našem právu jsou totiž poměrně široké možnosti opravných prostředků (řádných, mimořádných) a též možnost obrátit se na Ústavní soud. Podle mne je tedy vyloučeno ovlivnit všechny články soudní soustavy i Ústavní soud, aby rozhodl nespravedlivě dle přání účastníka.

Jak tě životně ovlivnila či proměnila profese soudce a má vliv na tvé křesťanství?

Moje profese mne vede k tomu stále se modlit za moudrost a spravedlnost při rozhodování. Oblíbil jsem si první kapitoly z knihy Přísloví a také z Jakuba: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“ Starý i Nový zákon je plný právních pojmů, které jsou mi blízké ze studia i ze zaměstnání. Je krásné číst v Bibli, že Bůh miluje právo a spravedlnost a chtít v každodenní práci naplnit to, co on miluje.

Soudce

Osoba pověřená autoritativně rozhodovat ve sporných záležitostech, zejména právních. Soudce vstupuje do sporu dvou stran jako třetí a nezúčastněný, aby rozhodoval nestranně a spravedlivě. Proto musí být nezávislý a nesmí rozhodovat o záležitostech, v nichž může mít nějaký osobní zájem. V moderních demokratických státech je soudce ústavní činitel, nositel soudcovské moci a představitel soudu. Je nezávislý na vládě a svým rozhodováním prosazuje státní moc.

Soudce je při výkonu své funkce zcela nezávislý a je vázán pouze zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Je povinen je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.